Deník 3/3

28. listopadu 2013 v 11:38 | S-chan |  Jednorázovky
Jenom malé upozornění, že tahle bude 18+, tak to nějak berte na vědomí, prosím.



Ten večer jsem byl opravdu hodně roztržitý. Zase ses mi vracel do mysli a do snů a já si nemohl pomoc. Zbývaly pouhé dva dny do vánoc a já si tak moc přál, aby si mi konečně zavolal, jak jsi slíbil. Ty ses však stále neozýval. Byl jsem z toho celý nesvůj. Připadal jsem si, jako kdyby si mě přinutil znovu se do tebe zamilovat, i když jsem to já už nechtěl. S každou minutou jsem si však uvědomoval, jak moc mi chybíš. Bolest v srdci a moje hrdost, mi ale nedovolily, abych ti zavolal jako první. Proto jsem stále čekal na tvůj telefonát.

Když mi konečně zazvonil mobil cuknul jsem sebou. Věděl jsem kdo to je. Že mi voláš ty. Nebo jsem si to aspoň toužebně přál. Bál jsem se podívat na displej. Co kdyby to bylo jiné číslo než tvé? Co bych potom dělal? Uklidňoval jsem se a nakonec jsem to zvednul.
"Ano?" zašeptal jsem roztřeseně.
"Kevine, vážně jsi to zvednul." ozvalo se z druhé strany. Srdce mi vynechalo několik úderů.
"Willy." vydechnul jsem skoro plačtivě.
"Děje se něco?" strachoval si se hned.
"Ne nic." jenom jsem ohromně šťastný, že voláš. Dořekl jsem si pro sebe.
"Proč mi voláš?" tušil jsem to, ale chtěl jsem poslouchat tvůj hlas.
"Chtěl bych ti to všechno vysvětlit. Budeš mě poslouchat?" moje nadšení trochu pominulo. Hrklo ve mě a já znejistěl. Tvůj hlas zněl tak smutně a já se bál. Tolik jsem se bál toho co mi řekneš.
"Ano, povídej." vybídnul jsem tě přiškrceným hlasem.
"Víš, pravda je, že já jsem měl Alexe rád. Hodně jsem ho měl rád. A když jsem s ním začal konečně chodit nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být šťastnější." na chvíli se odmlčel a mně tvá slova rvala srdce na kousky. Zadržovat jsem slzy.
"I moji rodiče z něj byli nadšení. Byl vtipný a slušný. Měli ho rádi. Jenže když nás jednou vyzvedávali z jednoho výletu, tak pršelo a Alex pospíchal, protože vaši nevěděli, že je se mnou. Naši měli nehodu. Nabourali do svodidel, protože dostali smyk. Jeden chlap jel na červenu a táta se tomu střetu chtěl vyhnout, ale neuřídil to. Moji rodiče umřeli, ale my s Alexem neměli skoro žádné zranění. Od té doby si to pořád vyčítal. Rozešel se se mnou a začal být uzavřený. S nikým nemluvil se mnou už vůbec ne. Po pár týdnech jsem se dozvěděl, že spáchal sebevraždu." zakončil jsi touhle drtivou zprávou svůj duši drásající příběh. Já jsem nebyl schopný slova. V očích jsem měl slzy a měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Netušil jsem, jak se mám cítit. Bylo mi hrozně. Cítil jsem se trochu zodpovědný za to, co můj bratr udělal.
"Kriste pane." dostal jsem ze sebe po chvíli.
"Promiň, já jsem ti tím nechtěl kazit Vánoce, ale chtěl jsi o mě něco vědět a já jsem chtěl, abys to věděl. Jestli mě i po tomhle budeš chtít.." nedokončil jsi.
"Já-" vzlyknul jsem.
"Ne, nic neříkej. Já nechci nic slyšet. Vím, že si asi myslíš, že jsem připravil tvého bratra o život a nebudu se ti divit, když mě za to budeš nenávidět. Chtěl jsem ti jenom říct, že od doby, co jsem tě potkal, jsem začal věřit, že můžu někoho zase milovat. Netušil jsem, že jsi Alexův bratr když jsem potkal po prvé. Prostě si mě okouzlil. A já jsem tě chtěl. Myslel jsem si, že to je jenom fyzické, ale potom jsem si uvědomil, že tě potřebuju i duševně. Když jsi mi řekl, že jsi Alexův bratr namlouval jsem si, že ti to nemůžu nikdy říct, že ti to nemůžu nikdy udělat. Promiň, to všechno je jenom moje vina. Já jenom chci, abys věděl, že tě miluju." nepřestával jsi mluvit. Naslouchal jsem tvému hlasu a opravdu jsem se rozplakal. Jsem si jistý, že jsi slyšel moje vzlyky.
"Prosím nic neříkej, jenom mi odpusť." zaprosil jsi mě naposledy a zavěsil. Já jsem se rozvzlykal naplno a celou noc jsem nemohl usnout. Musel jsem o tobě neustále přemýšlet. Nikdy ve svém životě jsem tě nechtěl víc obejmout a utěšit. Probděl jsem celou noc a k ránu jsem celý nedočkavý vylézal z postele. Jenom matně jsem si uvědomoval, že když jsem vstával byl už Štědrý den. Bylo mi úplně jedno, že je kolem sedmý ráno. Obléknul jsem se a vyběhnul z bytu. Beze slova. Bez klíčů jenom s mobilem. Zoufale jsem utíkal k tobě domů. Ostrý ledový vzduch mě řezal do plic a do hrdla. Ale bylo mi to jedno. Musel jsem tě vidět. Potřeboval jsem tě vidět.
Běžel jsem celou cestu. Zoufale jsem prchal. Před tvým panelákem jsem se skoro zhroutil. Píchalo mě v hrudníku a já měl co dělat abych rozmrkal mžitky před očima. Sebral jsem se ale a stisknul jsem zvonek. Držel jsem ho tak dlouho, dokud se nerozdrnčely dveře a já nevpadl dovnitř. Vyběhl jsem schody a ty už jsi čekal s celkem naštvaným výrazem ve dveřích. Nejspíš sis chtěl toho, kdo tě takhle vzbudil pěkně podat, ale když jsem ti padnul zadýchaný do náruče a zoufale jsem lapal po dechu nebyl jsi schopný slova.
"Kevine, co tady děláš?" slyšel jsem tvůj nechápavý hlas.
"Musel jsem tě vidět." zašeptal jsem.
"Jsi v pořádku? Sotva popadáš dech." shrnul jsi mi zpocené vlasy z čela.
"Celou cestu jsem běžel." usmál jsem se. Plnými doušky jsem nasával tvoji vůni a moje srdce se bolestně rozbušilo. Stále mne tak obrovsky bolelo, ale byl jsem si jistý, že to zase spravíš.
"Ty jsi ale hlupák." odstrčil jsi mě od sebe. Nechápavě jsem se na tebe podíval.
"Co tady děláš? Vsadím se, že vaši o ničem neví! Neměl jsi chodit." seřval jsi mě. Ve mě se začal hromadit vztek, ale řekl jsem si, že tě už nenechám tak snadno uniknout. Napřáhl jsem se a vrazil ti vší silou facku. Celý udýchaný a se slzami v očích jsem se díval na tvůj zarudlý obličej.
"Co to-"
"Co si myslíš že děláš? Proč jsi mi teda volal, když jsi nechtěl abych přišel? Já jsem ti tady přišel vyznávat svoji lásku a prosit tě, aby si mě vzal zase zpátky a ty mi řekneš tohle?" sjel jsem tě teď pro změnu zase já. Ty jsi na mě nechápavě zíral a předtím než jsem se dostatečně vydýchal na to, abych mohl začít druhou polovinu svojí přednášky jsi mě vtáhnul do bytu a sám jsi mě objal. Cítil jsem, jak ti zběsile bije srdce a zároveň si uvědomoval, že já jsem na tom úplně stejně.
"Promiň. Nikdy bych si nemyslel, že mě po tom všem budeš ještě chtít." zašeptal jsi mi.
"Ty jsi ale hlupák." oplatil jsem ti to tou samou poznámkou a povzdechnul si. Usmál ses na mě.
"Tak to řekni." vybídl si mě.
"A co?" nevěděl jsem.
"Že mě miluješ. Vyznej mi tady svoji lásku." nedal jsi mi možnost uniknout. Já jsem celý zčervenal a topil se zahanbeně v tvém pohledu.
"To je..." zakoktal jsem se.
"Jen do toho, chci to slyšet." usmál ses na mě znova a svým tělem jsi mě přišpendlil ke dveřím, abych ti nemohl utéct.
"Já jsem ti chtěl říct, že tě miluju. A že mi nezáleží na tom co provedl můj bratr. Že je mi líto, že jsem tak vyjel a začal panikařit, měl jsem tě nechat vysvětlit mi to mnohem dřív. Uvědomil jsem si, že nejsem schopný bez tebe žít, a že jestli mě už nebudeš chtít tak skočím z mostu." vychrlil jsem jedním dechem svůj dobře připravený monolog. Už to ale nebylo ono. Ty jsi vstřebával má slova a po té mě znovu objal.
"Děkuju. Tak dlouho jsem to chtěl slyšet." zašeptal jsi mi do vlasů. Taky jsem se usmál.
"Ale nemyslím si, že s tím tvá matka bude souhlasit." povzdechl sis.
"To je mi jedno. Ať se třeba staví na hlavu já se tě nevzdám." tvrdohlavě jsem si stál za svým. Pevně jsem tě objal a přitiskl se k tobě. Slyšel jsem tvé tiché zasmání. Podíval ses na mě a sklonil se ke mě.
"Teď už mi dovolíš, abych tě políbil?" zeptal ses mě šeptem.
"Dělej si se mnou co chceš." oddal jsem se ti a opravdu tě nechal, aby ses mi vpil do rtů. Pootevřel jsem rty a přímo tě vybídl, abys mi vklouznul jazykem do úst. Rozehrál jsem s tebou vášnivou hru a slíbal tvoje rty do němoty. Namáčkl jsi mě na dveře a kolenem jsi se vklínil mezi moje nohy. Zavzdychal jsem a zatnul ti nehty do ramen.
"Willy." vzdychnul jsem když jsi se ode mě odtrhnul. Měl jsem zarudlé tváře a zhluboka jsem oddechoval.
"Pojď se mnou do ložnice." zašeptal jsi mi. Opilý tvým předchozím polibkem jsem se tebou nechal strhnout. Chytil jsi mě za ruku a odvedl si mě do ložnice. Položil jsi mě na postel a tam se mi znovu vpil do rtů. Líbil se mi ten pocit být tebou ovládaný. Dal jsem ti ruce kolem krku a přitáhnul si tě k sobě. Polibky se zkracovaly a stávaly se dychtivějšími. Vpíjel jsem se do tvých horkých rtů a tvé vlasy mě lechtaly na tváři. Odtrhnul si se ode mě a rukou vklouznul pod moje triko. Odváděl jsi pozornost svými rty, kterými jsi vytvářel zarudlé flíčky na mém krku. Tvoje ruka nádherně hřála a přejížděla mi po hrudi. Zvednul jsem ruce a vybídl tě tak, abys mi přebytečný svršek přetáhnul přes hlavu. Usmál ses a pomohl mi se onoho trička zbavit. Bylo mi trochu trapné ležet tam takhle pod tebou, ale pocity studu brzy nahradily úplně jiné, mnohem krásnější a intenzivnější pocity. Rty sis pohrával s mými bradavkami a rukou jsi mi přejížděl od stehna po bok. Já jsem lapal po dechu. Podařilo se ti vymámit ze mě i jeden tichý sten. Jazykem jsi sjel až na mé bříško, kde sis chvíli zuby pohrával s rozepínáním mých kalhot. Zasténal jsem a zavřel oči. Trochu jsem se bál toho, co teď přijde, ale ty jsi neudělal nic. Znovu ses vytáhnul ke mě nahoru a políbil mě. Byl jsem trochu vykolejený, tak jsem se na tebe nechápavě podíval. Ty ses nádherně usmíval a palcem mě hladil po tváři.
"Jestli chceš, abych pokračoval musíš mi nejdřív sundat košili." zašvitořil jsi mi tiše do ucha, které jsi následně jemně skousnul.
"Tyrane." prsknul jsem tiše. Ty ses zasmál a přetočil se tak, že jsem byl nahoře já. Byl to divný pocit být nad tebou. Musel jsem se ujistit, že je všechno v pořádku, tak jsem se k tobě sklonil a naléhavě tě políbil. Polibek jsi mi opětoval a vjel mi rukou do vlasů. Odtrhnul jsem se od tebe celý zadýchaný se zarudlými tvářemi. Vlasy mi padaly do obličeje, ale já je nechal tak. Ty ses pořád tak uklidňujícím způsobem usmíval, že mi to dodalo odvahu. Ruce se mi sice trochu třásly, ale já přesto rozepnul s velkým úspěchem první knoflíčky tvé pyžamové košile. Když se mi podařilo rozepnout ji úplně nevěděl jsem, co bych měl dělat. Bezradně jsem se na tebe zadíval. Ty jsi pochopil, a tak jsi vzal mou rukou do své a přejel s ní po své hrudi. Srdce se mi rozbušilo ještě rychleji. Měl jsi tak hladkou pokožku. Rozčarovaně jsem se jí dotýkal. Tobě to nevadilo, tak jsem se trochu osmělil a nesměle ti vtisknul letmý polibek. Zrychleně jsem dýchal. Líbilo se mi to. Opatrně jsem se tě dotýkal, snažil jsem se zbavit svojí nesmělosti. Jenom lehce. Rty jsem stoupal výš k tvému krku. Vtisknul jsem ti polibek tam, kde bilo tvé splašené srdce a musel jsem se usmát. Bilo tak rychle díky mě? Jemně jsem tě kousnul do krku a ty jsi zalapal po dechu. Potěšilo mě to. Zopakoval jsem to na druhé straně tvého krku a udělal ti tam malý červený flíček. Bylo to jako znamení, že patříš mě. Rukou si mě pohladil po rameni. Rty jsem se přesunul až jedné z tvých bradavek. Na chvíli jsem se zarazil. Společnost tvojí kůži tak dělal jenom můj horký dech. Podíval jsem se ti do očí, měl si je zavřené. Tak jsem polknul a zkusmo jí olíznul. Ty jsi tlumeně zasténal. To mě vzrušilo ještě víc, tak jsem zkusil si s ní trochu pohrát. Poslouchal jsem tvoje vzdychání a to mě ujišťovalo v tom, že to dělám správně. Prsty druhé ruky jsem zavadil o druhou. Po chvíli jsem prsty vyměnil za jazyk.
"Jsi nějak moc učenlivý." vpletl jsi mi ruku do vlasů. Zčervenal jsem, potěšilo mě to. Vytáhnul jsem se k tvým rtům a vpil se do nich. Opatrně a nejistě. Ty sis mě ale přitisknul k sobě a hrubě jsi začal plenit má ústa. Vybízel si mě k nestoudným hrám s jazykem. Mezi chtivými polibky jsem lapal po dechu. Pokrčil si koleno a dráždil mě tak v rozkroku. Zasténal jsem ti do rtů a ty ses přetočil zase nade mě, aniž bys rozpojil náš vášnivý polibek. Do úst se mi nahrnuly tvoje sliny, jednu ruku jsem vpletl do tvých vlasů, zatímco druhou jsem tě hladil po zádech a ramenech. Ty jsi bez jakéhokoliv upozornění rozepnul moje kalhoty a promnul mě přes látku. Zasténal jsem. Ty jsi rozpojil náš polibek a rty ses vrhnul na prozkoumávání mého bříška. Zavřel jsem oči a zatnul prsty do prostěradla. Stáhnul si ze mě kalhoty i černé boxerky. Zakryl jsem si rukama obličej a stáhnul nohy k sobě.
"Nedívej se na mě." kníknul jsem rozpačitě.
"Jsi nádherný." zašeptal jsi a pohladil mě po ruce.
"Neschovávej se mi. Chci vidět tvůj obličej." pokračoval tím svůdným hlasem a přejížděl mi po předloktí.
"Ne je to trapné." zafňukal jsem. Slyšel jsem, jak ses uchechtnul.
"Udělám ti něco mnohem trapnějšího." zašeptal jsi hlasem, ze kterého mi naskočila husí kůže. Brzy jsem poznal, co jsi měl na mysli. Nejdřív jsi mě políbil na jeden bok a potom na ten druhý. Postupoval jsi rty stále níž. Cítil jsem, jak moje vzrušení roste. Bez váhání jsi mě vzal do úst a já jsem hlasitě zasténal.
"Ach..Willy." vyklouzlo mi z úst tvoje jméno. Bez rozmyslu jsem zatnul nehty do prostěradla. Druhou ruku jsem ti vpletl do vlasů a sám si určoval tempo.
"Willy...ach..já už budu." sténal jsem nestoudně. Stačilo pár dalších přírazů a já jsem vyvrcholil do tvých talentovaných úst. Všechno jsi spolykal a usmál se.
"Ach promiň já..." přišlo mi to tak trapné. Tys mě políbil a já mohl cítit svoji chuť.
"Neomlouvej se hlupáčku." odhrnul jsi mi zpocené vlásky z čela.
"Willy.."přitisknul jsem se k tobě a znovu si vymohl polibek na tvých ústech. Jedna tvoje ruka zamířila až k mému otvoru.
"To bude v pořádku zlatíčko, jen se uvolni." šeptal jsi mi. Sám jsem ti rozepnul kalhoty a zbavil tě tak zbývajících svršků. I když jsi byl jemný a důsledný, přesto mi vyhrkly slzy do očí, když jsi do mě vstupoval. Setřel jsi mi slzy palcem a polibkem odvedl mou pozornost stranou. Tisknul jsem se k tobě a kývnutím ti dal povolení začít s přírazy. Nehty jsem tě škrábal do zad, ani jsem si to neuvědomoval. Sténal jsem tvoje jméno a poslouchal své. Celým pokojem se rozléhaly naše steny a tiché skřípání postele. Vystřídali jsme několik poloh, při kterých mi bylo neuvěřitelně trapně, ale přes samou slast jsem to ani moc nevnímal.
Když jsi cítil, že už budeš svojí rukou jsi mě znovu dovedl k vrcholu. Nebe jsme dosáhli v ten samý okamžik.
Zalehl si mě svým tělem, ale mě to vůbec nevadilo. Cítil jsem, že tvá pokožka je pořád rozpálená. Oba jsme zhluboka dýchali, chvíli neschopni pohybu. Přetočil ses na bok, aby si na mě nespočíval celou svou vahou a já se ti automaticky stulil do náruče. Schovával jsem obličej v tvém hrudníku. Bylo mi trapně. Nemohl jsem uvěřit, že jsem to s tebou vážně dělal.
Chtěl jsem ti za ty nádherné okamžiky poděkovat, ale bylo moc trapné mluvit o tom nahlas. Tak jsem se ti zadíval do očí a políbil tě.
"Miluju tě." zašeptal jsem tiše. Ty ses krásně usmál a vtiskl mi ještě jeden polibek.
"To je poprvé, co jsi mi to řekl přímo." pochválil si mě. Trochu mě to zahanbilo, ale s překvapením jsem zjistil, že vyslovit ta slova není zase tak obtížné, když už jsem s tebou dělal všechny ty perverzní věci.
"Miluju tě." zopakoval jsem znovu a poslouchal jak tvé srdce zrychlilo.
"Já vím." zasmál ses tiše.
"Chci abys to věděl." podíval jsem se ti vážně do očí. Ty jsi mě hladil ve vlasech.
"Vím to. Taky tě miluju." odpověděl jsi mi slovy, která mě zahřála u srdce. Zavřel jsem oči a opatrně ti jednu ruku položil kolem pasu.
"Neusínej, měli bychom se umýt." budil jsi mě, ale tvůj hlas byl tak tichý, jako kdyby mě ani nechtěl probudit.
"Hmmm.." dělal jsem, že už spím. Povzdechnul sis a vtisknul mi pusu na čelo.
"Veselé Vánoce." zašeptal jsi a pevněji mě objal.

Celou tu dobu co jsem byl donucen zůstat bez tebe jsem si představoval, že se něco takového stane. Bylo to naprosto úžasné. Po tomhle odpoledni jsem tě miloval ještě mnohem víc. Byl jsi ke mě něžný a způsobil jsi mi tolik potěšení, kolik ještě nikdo před tebou. Přinutil jsem tě, aby si šel se mnou domů na večeři a udobřil se s mojí matkou. Ona tě hned chtěla vyhodit, ale já jsem jí nenechal. Bránil jsem tě jako lev a řekl jí, že jestli mi tě zakáže, tak uteču z domu. Nakonec se podvolila a já jsem s tebou strávil ten nejlepší Štědrý den na světě. Každým dnem jsem tě miloval víc a víc a bolest způsobená odhalením tvoji minulosti postupem času úplně vyprchala. Jsem šťastný za každý den, který s tebou mohu strávit a děkuji osudu, že nás svázal dohromady svou pomyslnou rudou nití.

"Zlato, co si to tam píšeš?" naklonil se ke mě Willy a zkoumal moje neúhledné písmo rozházené po stránce. Rychle jsem sešit zavřel.

"Nic." zazubil jsem se a koukal na něj s nevinností v očích. Sklonil se ke mě a začal mi bez rozpaků plenit ústa. Předtím než jsem se do polibku také zapojil jsem sešit se zlatým nápisem Deník, důmyslně schoval pod polštářem...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chaotic Miki Chaotic Miki | 29. listopadu 2013 v 18:57 | Reagovat

Tuhle povídku já znam :3 tu jsi měla na starem blogu!!! :D Budeš sem dávat i ostatní protože je miluji a chybí mi :( :-(  :-(

2 S-chan S-chan | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 21:34 | Reagovat

[1]: jop =^_^= mám to rozhodně v plánu, některé bych chtěla přepsat a trochu předělat, ale na 200% je sem dám ;-) jsem ráda, že si někdo pamatuje můj starý blog :D :D

3 Akiko Akiko | 30. listopadu 2013 v 10:27 | Reagovat

Kyaaaaa mela sem uplne stejne pocity jako kdyz sem ji cetla poprve ^^ uz se moc tesim na dalsi povidky :3 jsem moc rada ze si se zase vratila <3 a me cekani nebylo marne

4 Chaotic Miki Chaotic Miki | 30. listopadu 2013 v 13:23 | Reagovat

[2]:: To jsem rada, protože vždy když sem se nudila tak jsem je četla ^^ ;-)

5 S-chan S-chan | E-mail | Web | 2. prosince 2013 v 22:25 | Reagovat

Moc vám děkuji ^^ budu se snažit všechno nahradit co nejrychleji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama