Šel jsi pryč 2/3 - Nenávidím tě, miluješ mě? 3/3

21. prosince 2013 v 12:59 | S-chan |  Rychlovky
Třetí část je tu taky. ^^




Nyní jsem stál před tím samým stromem a hypnotizoval ho očima. Kdyby mi někdo řekl, že za pár let budu prožívat taková muka, vysmál bych se mu. Ale od té doby se mi už několikrát srazily z očí ony pomyslné růžové brýle. Nejhorší na tom bylo, že mi je srazil ten člověk, kterého jsem na světě nejvíc miloval. Ach maminko, proč já? Proč jsem ho jenom od sebe neodstrčil? Proč jsem se jím nechal znovu svést? Nemuselo by mě to teď tolik bolet. Trvalo mi přes tři roky než jsem se vyhrabal z toho nejhoršího. Jakou dobu mi to zabere teď?
Ani nevím, jak dlouho jsem tam stál, ale věděl jsem, že tohle mu nikdy neprominu. Proč jsem si jenom připouštěl, že k němu stále něco cítím? Sedl jsem si pod ten strom a přitáhnul si kolena k bradě. Už se začínalo stmívat a mě obcházel chlad. Nechtěl jsem se tam vrátit. Nechtěl jsem ho znovu vidět.
"Keuske." ozval se u mě známý hlas.
"Chci být sám." odsekl jsem. Teta si přisedla ke mně a konejšivě mi dala ruku kolem ramen.
"Vím, že to, co ti Zack udělal, nebylo hezké." ušklíbnul jsem se.
"Hezké? Rozdupal moje srdce na kousky. Dvakrát." skočil jsem jí do řeči kousavě.
"Já vím, ale jsem si jistá, že jestli ti řekl, že tě miluje, tak nelhal." přesvědčovala mě. To bolelo.
"Jak si můžeš být tak jistá?" kouknul jsem na ní. Usmála se.
"Když se s tebou rozešel, byl na tom nejhůř, co jsem ho kdy viděla. Jak předtím, tak i potom. Mysleli jsme, že se někde opije a skoncuje to." vyprávěla mi. Vyděšeně jsem se na ní podíval. Přikývla.
"Zní to neskutečně, že? Byl vždycky tak plný energie a usmíval se. Ale od té doby se v něm něco zlomilo. Myslím, že celé ty tři roky hledal způsob, jak to najít, aniž by tě musel potkat." zněla zamyšleně a trochu smutně. Já nad tím chvíli přemýšlel.
"Myslím, že si po chvíli uvědomil, že to byla jeho vina. Že tě mohl vyslechnout, ale jeho hrdost mu to nedovolila." na chvíli umlkla. Asi očekávala nějakou moji reakci. Já se na ní nedíval. Popravdě, měli jsme zvláštní vztah. Ale potřeboval jsem se někomu svěřit.
"Po celé ty tři roky, jsem se na něj snažil všemožným způsobem zapomenout. Nedařilo se mi to a to mě štvalo ještě víc. Nenáviděl jsem ho. Tak moc mi ublížil. Sesypal jsem se z toho. Pořád jsem hledal nějaký důvod, který by mi zabránil v tom, zajít za ním, nebo mu zavolat, až jsem se rozhodl, že tuhle etapu svého života prostě vymažu. Změnil jsem se. Změnil jsem image, přestěhoval se do jiného města a změnil školu. Stejně jsem si ale nikdy nezměnil číslo ani účes, to pro případ, že by mi chtěl zavolat, nebo já na něj někde narazil. A když se to stalo, myslel jsem, že už o mě stát nebude, myslel jsem, že mě prostě jenom využije, ale on mě stejně donutil se do něj znovu zamilovat a teď z něj vypadne, že má snoubenku. Já už s ním nechci mít nic společného." znovu se mi začaly valit slzy z očí a já tiše štkal. Teta si povzdechla a pohladila mě po rameni.
"Pojď zpátky. Má o tebe strach. Táta mu taky pěkně dal." usmála se na mě. Nechal jsem se přemluvit, ale jenom z toho důvodu, že mi už začínala být zima. Cestou zpátky jsme nemluvili a já za to byl popravdě vděčný. Přemýšlel jsem o tom, co mi teta řekla a myslel na to, co mu řeknu, až ho zase uvidím. Měl bych se omluvit? Ne, já přece neudělal nic špatnýho. To on mi zatajil, že má snoubenku. Moje vina to není. On se mi naboural do života. Stanuli jsme před jejich domem a já hlasitě polknul. Následoval jsem tetu dovnitř. Tiše jako myška jsem se vyhnul obyváku, protože jsem si myslel, že by tam mohl být. Chtěl jsem si zalézt do svého pokoje a co nejrychleji usnout. Bohužel, nebyl jsem dost předvídavý. Jen, co jsem se vyplížil do prvního patra, odchytil mě Zack. Ztuhnul jsem.
"Copak se tu kradeš jako zloděj?" zeptal se mě milým, ale smutkem podbarveným hlasem.
"Jenom jsem nechtěl někoho potkat." prsknul jsem na něj jízlivě. Vykroutil jsem se z jeho sevření a uhnul pohledem. V prvním patře bylo přítmí a já mu sotva viděl do tváře.
"Omlouvám se." šeptnul.
"Cože?" byl jsem trochu překvapený. On aby se omluvil mě? Co se to stalo?
"Omlouvám se. Promiň mi, prosím." zopakoval. Hrál jsem si s lemem svého trička a zíral na něj.
"To ti mám teď skočit do náruče?" zeptal jsem se sarkasticky. Pokrčil rameny.
"Já nevím." přiznal. Povzdechl jsem si.
"Nemyslím si, že mi jenom tak odpustíš." dodal. To mě naštvalo. Tak najednou přemýšlí a zajímá ho, co si myslím?
"Jo, tak ty myslíš? A to jsi jako nemyslel, když jsi mi zapomněl říct, že máš snoubenku?!" křičel jsem na něj. Moje náhlá změna chování ho trochu vyvedla z míry. Ale za chvíli byl stejně vytočený jako já.
"Vždyť už jsem se omluvil." pronesl kapánek uraženě.
"Jo ták, takže ono se stačí omluvit a je hned odpuštěno, jo? Tak v tom případě nechápu, proč jsou přeplněný věznice!" vrátil jsem mu.
"Tak za to já nemůžu. To ty ses vypařil jako pára nad hrncem..stejně jako tenkrát!" zůstal jsem stát s otevřenou pusou.
"A co sis jako myslel, že udělám? Zlomil jsi mi srdce! To jsem tě jako měl v pohodě a pořádku dál potkávat na každým rohu? Víš ty vůbec, jak mi bylo?"
"A víš, jak bylo mě, když se Ritsu na každým rohu vytahoval, že s ním chrápeš? A ty jsi se ani nesnažil to nějak vyvrátit!"
"Protože mi to přišlo zbytečný! Protože to nebyla pravda! Neměl jsem tušení, že mi nevěříš!"
"To nebylo o důvěře! Víš, jak moc mě to zraňovalo? A ty ses tomu tématu vyhýbal, kdykoliv jsem na něj chtěl zavést řeč a vyjasnit to!" už na mě taky hezky křičel. Tohle mě ale dostalo.
"Tak sis řekl, že jediný rozumný rozhodnutí bude mě opustit?" přiznávám. Tohle byla podpásovka.
"Taky to pro mě nebylo jednoduchý." promluvil skoro šeptem.
"Proč jsi mi to ale neřekl otevřeně? Proč jsi mlčel?" zeptal jsem se zlomeným hlasem.
"Protože jsem měl strach, že by to mohla být pravda a ty bys mě opustil." zašeptal to tak tiše, že jsem to skoro neslyšel. Prohrábnul jsem si rukou naštvaně vlasy.
"Ty jsi ale hlupák. Když jsi mě nechal, myslel jsem, že umřu. Myslel jsem, že jsi mě jenom využil. Že jsi mě nikdy doopravdy nemiloval, jako teď." odpověděl jsem mu stejně tiše. Překvapeně se na mě podíval.
"Co myslíš tím jako teď?" nechápal. Skoro jsem se rozesmál.
"Třeba to, že si jenom tak klidně přijedeš a vecpeš se mi do života, narušíš mi moji vyrovnanost a všechno obrátíš vzhůru nohama. Jenom jsi mě využil, ne? Protože jsem ti byl dobrý jenom do postele." vyčetl.
"Co to povídáš? Tohle sis celou tu dobu myslel? Já ti nelhal v tom, že tě miluju. Nelhal jsem v ničem, co jsem ti řekl." vymlouval mi.
"Stejně jako v tom, že spolu budeme až do konce života?" pípnul jsem tiše. Už se mi do očí draly slzy.
"Tohle není fér, víš? Ty sis klidně zmizel a nechal mě tady. Hledal jsem tě. Uvědomil jsem si, že to byla moje chyba. Chtěl jsem se omluvit a všechno vzít zpátky. Uprosit tě na kolenou, ale ty jsi tu nebyl. Bylo to, jako kdyby část mě umřela. A právě v tu dobu jsem potkal Katie. Byla na mě milá a hodná. Starala se o mě. Bylo přirozené, že jsem si myslel, že jí miluji, ale přesto jsem na tebe nikdy nemohl zapomenout. Kdykoliv bylo pro nás nějaké významné datum, vzpomněl jsem si na to. Vzpomněl jsem si na to, co jsme spolu dělali a chtěl ti zavolat, nebo za tebou přijet, ale Katie byla proti. Nepustila mě. Říkala, že je to pro moje dobro a já si to po čase začal myslet taky, ale když jsem tě v tom městě znovu potkal, věděl jsem, že jí nikdy nebudu milovat tolik jako tebe. Uvědomil jsem si, že jsem tě nikdy nepřestal milovat." dovyprávěl svůj smutný monolog tichým a zlomeným hlasem. Já se nezmohl na nic, než zírání. Nikdy jsem nevěděl, že mu to tak moc ublížilo. Vždycky jsem si myslel, že mě jenom využil a je mu beze mě líp.
"Já taky." špitl jsem.
"Cože?"
"Já taky. Nikdy jsem tě nepřestal milovat. Snažil jsem se na tebe zapomenout. Měl jsem za ty tři roky hodně partnerů, ale s nikým to nebylo stejné jako s tebou. Všechny jsem je s tebou srovnával. Ale tobě se nikdo nemohl rovnat. Myslel jsem, že si ze mě děláš srandu, když ses tu objevil a teď, když jsem si po třech letech utrpení konečně přiznal, že tě stále miluji, mi řekneš že máš snoubenku. Cítím se jako děvka." vzlyknul jsem. Rychle jsem si setřel slzy ze tváře a doufal, že to v tom šeru neviděl.
"Popravdě, jak jsem tě uviděl, tak jsem úplně zapomněl, že nějakou snoubenku mám. Jediné, co jsem chtěl, bylo být s tebou. Chtěl jsem, aby to bylo stejné jako předtím." jeho sametový hlas šeptal tak hezká slova. Nemohl jsem mu déle vzdorovat. Přivinul si mě do náruče a něžně mě hýčkal.
"Ale co s námi teď bude?" pípnul jsem tiše. Pevně jsem ho svíral, aby nemohl znovu utéct. Aby mě nemohl znovu opustit.
"Zruším to zasnoubení." odpověděl pevným hlasem.
"Doopravdy?" ujišťoval jsem se.
"Ano, jediné, co chci, je být s tebou. A když tě tu teď konečně po těch letech mám, říkáš mi, že se tě mám vzdát? Nikdy." šeptal mi do vlasů, do kterých vzápětí vtiskl letmý polibek. Začervenal jsem se a víc se k němu přivinul.
"Tohle je tvoje poslední šance. Ještě jednou něco provedeš a já ti to neodpustím. Už nikdy." varoval jsem ho.
"Já vím. Slibuju, že už nikdy neudělám stejnou blbost." odpověděl mi v podobném duchu a já k němu vzhlédnul. Topil jsem se v jeho pohledu a nastavil mu své rty, které jím byly ukořistěny. Vzápětí mě přirazil ke zdi a přišpendlil mě u ní svým tělem. Hladově jsme hltali rty toho druhého, i když se nám už nedostávalo kyslíku.
"Miluju tě." podařilo se mi zašeptat mezi jednotlivými polibky a můj milenec mi odpověděl stejnými slovy. Jeho rty brzy opustily oblast mých úst a ochutnávaly můj krk. Zalapal jsem po dechu a trochu zasténal, když se zaměřil na citlivé místo. Já ho na oplátku hladil všude, kam jsem dosáhnul. Po vlasech, krku a ramenech. Když mi začal vyhrnovat tričko, byl jsem už na půl vzrušený, ale podařilo se mi ho jemně odstrčit.
"Možná..bychom..měli..jít..do postelee.." vydechnul jsem ztěžka. Zack přikývnul a tak jsme vklouzli k němu do pokoje, kde jsme mohli nikým nerušeni pokračovat. I když jsem se musel trochu tlumit, protože jsem nechtěl, aby nás slyšeli Zackovi rodiče.
Povalil mě na postel a zalehl mě svým tělem. Ne, že by mi to vadilo. Poháněni chtíčem a touhou jsme ze sebe strhali všechno oblečení, až jsme tam za chvíli leželi jenom ve spodním prádle. Zack vytvářel svými ústy vlhké cestičky na mém hrudníku a bříšku. Svíjel jsem se pod ním slastí a pokojem se rozléhaly mé vzdechy a steny Zackova jména. Rukou opatrně vklouznul pod tenkou látku mých boxerek a já zalapal po dechu. Zatnul jsem mu nehty do zad a kousal se do rtu abych nesténal moc hlasitě. Boky jsem vycházel vstříc jeho ruce a hlasitý sten jsem utopil v Zackových ústech, když jsem se udělal. Zack poslušně slízal všechno mé sperma ze své ruky a jenom přitom pohledu jsem cítil jak znova tvrdnu. Na to znovu ukořistil moji rty a rukou se věnoval mým bradavkám.
"Tady jsme to dělali poprvé, pamatuješ?" šeptnul mi do ucha. Já ho sice stěží vnímal, ale dal jsem si dohromady, co řekl.
"Anoo.." vydechl jsem. Usmál se a ouško mi opatrně stisknul zuby. Natáhl jsem k němu ruce a přitiskl se k němu kůže na kůži. Z nás obou sálalo horko a já věděl, že i on se musí hodně ovládat. Už jsem nechtěl čekat, potřeboval jsem ho cítit v sobě. Upřel jsem na něj své touhou zastřené oči a provokativně si přejel ukazováčkem po rtech.
"Vem si mě, prosíííím.." vydechnul jsem svůdným hlasem a provokativně na něj mrknul. A Zack měl celou noc na to, aby mi mé přání co nejlépe vyplnil.

"Takže jsi se nakonec rozhodl zásnuby zrušit?" ujišťoval se nevzrušeně Zackův táta.
"Přesně tak." přitakal a dal mi ruku kolem pasu. Já se na něj usmál a trochu se o něj opřel. Po včerejší noci se mi nestálo zrovna dvakrát nejlíp. Teta se strejdou to nekomentovali a já jim za to byl neskonale vděčný.
"Jsme moc rádi, že jste se usmířili, i když je mi líto, že nebudu mít vnoučata." povzdechla si teta. Obdivoval jsem její schopnost brát všechno s klidem.
"A pamatuj si hochu, že jestli ještě jednou Keuskemu ublížíš, tak ti to neodpustím." Zackův otec se sice usmál, když tohle řekl, ale jeho hlas byl mrazivý. Až mi přeběhl mráz po zádech.
"Hele, kdo z nás dvou je vlastně váš syn, hm?" nenechal se tím odradit Zack. Zasmál jsem se.
"Děkuju." kývnul jsem na ně a nechal se od nich obejmout.
"Nemusíte se bát. Nemám v plánu Keuskemu ještě někdy ublížit." slíbil a klidně mě před nimi políbil.
"Hele, nechte si to na doma." odstrkávala nás od sebe teta. Omluvně jsem se na ní usmál a tváře jsem měl stále trochu zčervenalé.
"A už jsi plánoval, jak to řekneš Katie?" nadhodil strejda. Zack na chvíli zvážněl a přikývnul.
"Nejspíš zavolám jejímu otci a řeknu mu to přímo a potom to řeknu jí." vysvětlil jednoduchý plán.
"Kdo mi má co říct?" ozval se za mými zády neznámý ženský hlas..
-Další část-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama