Šel jsi pryč 3/3 - Chceš mě ještě? Já tebe ano.. 1/5

28. prosince 2013 v 12:28 | S-chan |  Rychlovky
Ahojky ^_^ S-chan tu pro vás má poslední část téhle malinkaté ságy. Doufá, že se vám bude líbit stejně jako předchozí díly a že si užíváte vánoční svátky. Vidíte, S-chan by málem zapomněla, že CELÁ tahle povdka je 18+...možná trohcu pozdě, ale byli jste varování :D




Šokem a leknutím jsem málem vypustil duši, když do místnosti vešla vysoká plavovlasá, modrooká bytost ženského pohlaví.
"Zdravím, ráda tě zase vidím." objala jí teta. Která jediná byla schopná zachovat chladnou hlavu.
"A-ahoj Katie." dostal ze sebe trochu zaraženě Zack.
Tak tohle je ona? Blesklo mi hlavou. Kritickým pohledem jsem si jí změřil od hlavy až k patě. Koutkem oka jsem zaregistroval vražedný pohled, kterým Zack častoval své rodiče, ti však jenom omluvně pokrčili rameny.
"Ahoj zlato." odpověděla medovým hlasem a líbla MÉHO Zacka na tvář. Krev ve mě vřela když jsem viděl, že se ho dotýká cizí ženská. Měl jsem sto chutí začít křičet, že je jenom můj a že na něj nemá právo, žel bohu, to jsem nemohl. Tak jsem tam jenom stál a tiše to trpěl.
"Jé, kdopak to je?" zeptala se, když si všimla mé maličkosti. Mluvila o mě jako kdybych byl nějaký mazlíček, nebo nový kousek nábytku. Už teď jsem jí neměl rád.
"Tohle je Keuske. Můj přítel." představil mě Zack a já k ní s úsměvem natáhnul ruku. Ona si mě měřila jednu chvíli podezřívavým a potom vražedným pohledem. Ruku mi přímo drtila. Byl jsem její reakcí překvapený. Docela mě začalo zajímat co všechno jí o mě Zack navykládal. Přesto když mě pustila mile se na mě usmála. A já si uvědomil, že nebylo možné, aby si slovo "přítel" vyložila jinak. Neviděla Zackovu ruku kolem mého pasu, ani tu špatně skrývatelnou touhu, se kterou jsme se na sebe dívali. Byla přece jeho snoubenka. Nebylo možné aby viděla víc, než jenom přítele. Kamaráda, jejího nastávajícího, kterého bude muset prosit o rady, aby věděla, co má dát svému choti k různým významným událostem. Úsměv jsem jí opětoval, ale nepřestával jsem jí zkoumat. Takže Zack je na blondýnky? Že se mi nikdy nezmínil. Vysoká byla asi jako já, možná o něco vyšší, ale měla na nohou boty na jehlách, takže mohla mít o pár centimetrů míň. Dlouhé, již zmíněné, blond vlasy jí v loknách padaly do půli zad a modré oči se mohly hodně rychle přeměnit z laskavých na kruté. Chvíli jsem se zaměřil na oblast jejího hrudníku, než mě Zack dloubl do žeber loktem. Ale dozvěděl jsem se další novou věc. Do holek, jejichž podprsenka je velikosti nižší než je "D", nejde.
"No jsem ráda, že jsem tě poznala. Půjdeš Zackovi za svědka?" odtušila.
Ne já s ním chrápu, chtěl jsem jí odpovědět, ale tušil jsem, že by to nebylo vhodné.
"Tak něco." přikývnul jsem rozpačitě. Nastala trapná chvíle ticha, kdy jsem tiše a zlověstně bublal vzteky a ujišťoval se, že ten doopravdy milovaný a milující jsem tady já a ne ona.
"Nedáme si snídani?" zachránila to jako vždy teta.
"Jasně, od včerejška jsme nic neměli." přikývnul jsem a tak jsme se tedy odebrali do kuchyně. Byla malá, ale útulná. Vévodil jí velký stůl pro 6 osob a u něj byly zastrčené různé židle. Nikdy jsem nepochopil, proč mají tak moc místa pro tři lidi, ale ani jsem se potom nijak zvlášť nepídil. Trochu jsme se porvali o místa, kdy jsem já bojoval s Katie o místo vedle Zacka. Ten se nás snažil uklidnit a já se vítězoslavně usmál, když jsem byl rychlejší. Nakonec to tedy dopadlo tak, že Katie seděla v čele stolu a na jedné straně jsme byli já se Zackem, naproti nám teta se strejdou a jedno místo ( naproti Katie ), bylo volné.
"Chováš se jako malej." povzdechl si Zack. Nafouknul jsem se jako balón a škodolibě na něj mrknul.
"To od tebe nechci slyšet." prsknul jsem jeho směrem a směle a neohroženě si vzal jeden chleba s marmeládou. Teta se na nás usmála a přinesla nám hrnky s ještě vařícím čajem. Usrknul jsem, ale spálil jsem si jazyk. Zlostně jsem syknul a Zack si do mě dloubnul.
"Dávej si pozor, aby sis nespálil čumák." hodil mým směrem a já na něj celkem drze vyplázl jazyk.
"Chováte se vážně neslušně." pokárala nás Katie.
"No co? Já si ho jenom chladím." odpověděl jsem pohotově a všichni jsme se rozesmáli. Její pohled trochu ztvrdnul i když se usmála. Věděl jsem, že ta ženská mě nemá ráda. I když jsem netušil proč.
Když se naše malé posezení přesunulo do obyváku k televizi a rádiu, nenápadně jsem se k Zackovi naklonil.
"Hele, co si jí o mě vlastně navykládal?" šeptnul jsem tichou otázku. Zack po mě střelil na půl omluvným pohledem a já propaloval díru do jejích zad.
"No, kromě těch obvyklých sentimentálních blbostí typu, že tebe jsem miloval nejvíc na celém světě, nejen proto že si byl dobrý v posteli, jsem jí řekl, že si mě podváděl, a tak trochu tě pomluvil." usmál se na mě nevinně. Povzdechl jsem si.
"No co se dá dělat. Hold tu holku budu muset nějak přežít, že?" smířil jsem se s touto pro mě nevýchodnou situací. Zack mě konejšivě pohladil po vlasech a přikývnul.
"Jen to chvíli vydrž ano? A předem se omlouvám za všechno, co ti udělá, nebo řekne. Je dost paličatá." nelíbilo se mi, když takhle mluvil o cizím člověku a nabubřelým pohledem jsem mu to dal najevo.
"Jak to myslíš?" zeptal jsem se. Chtěl jsem o ní vědět co nejvíc. Už teď se mi v hlavě rodil zákeřný plán a na hlavě mi vyrůstaly malé růžky.
"Hele schovej ty rohy já je vidím." poplácal mě po hlavě a já se nevinně usmál.
"Nezahrávej si s ní. Ona je ďábel. Za celé ty tři roky jsem neměl žádné přátele, protože je všechny odehnala, aby měla jistotu, že jí nebudu podvádět. Je totiž hodně majetnická." uvedl mě do obrazu.
"To já asi začnu být taky." povzdechl jsem si.
"Ale no tak, tohle jsme si už vyjasnili, ne?" připomněl mi.
"Na to, aby sis mě usmířil budeš potřebovat víc jak jednu úžasnou noc." vrátil jsem mu a pohodlně se usadil na pohovce. Zack si sednul vedle mě a zkoušel si mě udobřit.
"Víš, že já nejsem proti, ale mám o tebe starost. Aby si pak byl vůbec schopný vyjít z ložnice." šeptal mi do ucha svůdným hlasem. Hlasitě jsem polknul a v odpověď jsem se začervenal.
"Ještě chvíli se červenej a tvoje tváře budou moc směle konkurovat tvým vlasům." popichoval mě.
"Jestli se ti moje vlasy nelíbí je to tvůj problém. Já si je barvit nehodlám." odseknul jsem a hmátl po sušence, které tam teta přichystala.
"Naopak, tvoje vlasy se mi velmi líbí. Dokonce i to, jak ti směle trčí do všech stran. Hned bych tě celého zulíbal." uváděl mě do stále větších rozpaků a skvěle se tím bavil. Já mu to ovšem nehodlal ulehčit.
"Tak proč to neuděláš?" vybídl jsem ho líbezným hlasem.
"Věř mi, že bych to udělal rád, ale brání mi v tom jisté tři osoby stojící blízko nás." povzdechl si a pokrčil rameny.
"A proto tady se mnou nemístně flirtuješ." doplnil jsem ho.
"Věděl jsem, že to pochopíš." usmál se na mě.
"Co si to tady vy dva špitáte?" ukončila náš rozhovor Katie. Zakřenil jsem se na ní.
"To víš už jsme se nějakej ten pátek neviděli, tak si toho máme tolik co říct." usmál jsem se na ní.
"Vážně?" ujišťoval se s pozdvihnutým obočím Zack. Tak trochu jsem mu dupnul na nohu a přikývnul.
"Jo, vážně." opravil se bleskově a šlehl po mně nepříjemným pohledem. Katie si sedla vedle Zacka z druhé strany a vzala ho za ruku. Drtil jsem mezi zuby nadávky a radši se zakousnul do sušenky.
"A o čem jste si povídali?" nenechala nás být.
"Znáš to o škole, bývalých spolužácích a holkách, tak různě." vyhrknul Zack pohotově.
"To by mě taky zajímalo." vmísila se mezi nás s neochvějnou jistotou, že má právo vědět všechno, vždy a všude.
"Pamatuješ si na toho usmrkance z prváku? Ten jak pálil za naším předsedou." upřesnil jsem, když jsem viděl Zackův nechápavý pohled.
"Tak jsem slyšel, že to spolu táhnou od druháku a před měsícem měli svatbu." řekl jsem to první, co mě napadlo. Zack se zatvářil nadmíru překvapeně.
"Nekecej, a já si myslel, že potom zpívajícím incidentu s ním nebude chtít nic mít." zavrtěl nevěřícně hlavou.
"Jo, přesně to jsem si říkal. Dostal jsem pozvánku, ale nakonec jsem ta nešel. Kvůli škole, měl jsem-''
"Co je zpívající incident?" skočila mi do řeči Katie. Zaškaredil jsem se na ní.
"To bylo, když ten prvák vlezl do sborovny a potom zpíval asi pět minut dlouhou milostnou píseň našemu předsedovi. Jenže zapnul reproduktor a slyšela to celá škola, včetně ředitele. A někdo měl geniální nápad nahrát to do mobilu a potom to dal na internet." vysvětlil jí Zack a společně jsme se tomu ještě pět minut pochechtávali.
"Mě to nepřijde moc vtipné." prohlásila suše.
"No jo, to bys tam musela být. Nejlepší bylo jak se předseda tvářil." vyprsknul jsem smíchy a Zack jenom přikyvoval.
"Bavíte se o zpívajícím incidentu?" vmísila se do konverzace teta. Usadila se v pohodlném křesílku a v rukou svírala hrneček s čajem.
"Vy ho znáte?" Kaie, vypadala až nemístně překvapeně. Teta pokyvovala hlavou.
"Jo, tenkrát z toho byla obrovská senzace. Dokonce o tom někdo napsal článek do místních novin. Ten kluk chudák dva měsíce nevyšel z domu a myslím, že se nakonec přestěhovali." vyprávěla teta. Znovu jsme se Zackem vyprskli smíchy. Po chvíli jsme se uklidnili. A Zack se na chvíli zamyslel.
"Ale myslím, že to dává smysl, protože pamatuješ jak jsme šli z tý vánoční oslavy v tělocvičně?" zeptal se. Přikývnul jsem s mírně uzardělými tvářemi. Jak bych si to mohl nepamatovat. To už jsme spolu byli skoro rok a tehdy mi dal moc pěkný vánoční dárek.
"Nachytali jsme je v parku na lavičce." dopověděl a znovu jsme se rozchechtali. Teta jenom zavrtěla hlavou a Katie si nás změřila nepříjemným pohledem.
"A co jste v tom parku dělali vy?" vypálila otázku. Hned jsme ztichli, protože to bylo místo, kde mi dal Zack svůj vánoční dárek.
"Šli jsme se tam projít, protože jsme něco vypili a nemohli jsme se sem takhle vrátit." vysvětlil jsem pohotově. Zack po mě blýsknul vděčným pohledem.
"To bydlel Keuske tady?" zeptala se trochu vyvedená z míry Katie. Usmál jsem se. Přece jenom jí Zack neřekl všechno. Navíc to vypadalo, že si mě nespojila s tou spodinou, která Zacka podváděla. Měl jsem štěstí.
"No dalo by se to tak říct. V tu dobu to byli opravdu dobří přátelé a Keuske byl u nás pečený vařený." usmála se teta nostalgicky. Já se nervózně zachechtal.
"A kde je vlastně strejda?" podivil jsem se, když jsem ho tu neviděl.
"Šel s kamarády do hospody." odpověděla teta a nedívala se mi do očí. Já jsem taky trochu posmutněl a Zack mi stisknul ruku. Katie si toho všimla a zamračila se na nás.
"Takže vy jste příbuzní?" ptala se znovu. Už mě tím docela unavovala. Nechtěl jsem jí zasvěcovat úplně do všeho. Do každého detailu. Trochu mi připomínala moji matikářku na základce.
"Ne nejsme. Aspoň o tom teda nevíme." zarazil jí Zack. Bylo vidět, že jí to trochu rozrušilo. Měl jsem takový pocit, že už v hlavě spřádá plán, jak se mě zbavit. Ale to bude mít holčička hodně těžké, protože Zacka takové náně nedám. Tím si může být jistá.
"Tak proč-'' nedořekla protože jsem jí skočil do řeči.
"Protože mi tenkrát v tu dobu umřeli rodiče a Zack mi hodně pomohl, tak jsem tady trávil spoustu času." přerušil jsem jí a doufal, že už se nebude vyptávat.
"A jak zemřeli?" další otázka. Navíc tak nepříjemná. Ach maminko, jak se mohl zasnoubit s takovou otravou?
"Víš o tomhle se nechci bavit." skoro jsem odsekl. Ale chtěl jsem, aby si uvědomila, že nemusí vědět všechno.
"Promiň, mělo mi to dojít." zamumlala. Konečně. Oddechl jsem si.
"Ale to nemáš jiné příbuzné?" už zase. Šílel jsem z ní a to jí znám teprve pět minut.
"Řekněme, že mezi mnou a rodinou jsou trochu vyšponovaný vztahy, krom toho žil jsem v podstatě tady, takže to nevadilo a vážně jestli nepřejdeme na jiné téma, tak si jdu nahoru číst." tohle mě totiž vážně nebavilo. Nechtěl jsem si připomínat smrt rodičů. Už jsem se zvedal že půjdu, ale Zack mě přitáhnul za ruku zpátky.
"No tak, nečil se. Vždyť se o tom nemusíme a nebudeme bavit." 'nebudeme' na to slovo kladl zvláštní důraz. Usmál jsem se. Vážně ho miluju.
"Tak fajn, to je ale poslední šance." usmál jsem se.
"A co je vůbec u tebe nového Keuske? Tak dlouho jsme se neviděli, ani si nám nezavolal." upila teta z hrníčku a mrkla na mě.
"Omlouvám se, ale nějak jsem při stěhování ztratil adresář a nestihl jsem si z něj opsat všechna čísla do mobilu, tak jsem na to zapomněl." možná to znělo jako blbá výmluva, ale byla to pravda.
"Vždyť si mohl Zackovi zavolat, ne? Jste přátelé.." pokárala mě. Vážně mě štvalo, že se do toho montuje a ani neví, co se stalo.
"No my se před pár roky pohádali a já s ním od té doby nepromluvil." objasnil jsem jí.
"Abych se vrátil k tvojí otázce," kývnul jsem hlavou k tetě, "naučil jsem se trochu vařit." usmál jsem se pyšně.
"Nepovídej a kolikrát že si se to stěhoval?" nevěřila mi a Zack se rozesmál. Střelil jsem po něm vražedným pohledem.
"Náhodou jenom jednou." odvětil jsem s klidem anglického lorda. Zack se svíjel smíchy na pohovce až jsem o něj měl starost.
"Hele si v pohodě?" zeptal jsem se a tázavě se na něj podíval.
"Jo..já jenom, že jsem si vzpomněl..na valentýna.." dostával ze sebe těžce. Polknul jsem i když i mě začaly cukat koutky.
"A copak se vám přihodilo?" ptala se zvědavě teta. O tomhle jsem nikdy nikomu neřekl.
"No víš, byl valentýn a bylo to-'' začal jí Zack vysvětlovat. Já po něm ovšem skočil a rukou jsem mu ucpal pusu. Obkročmo jsem na něm seděl a ruce jsem mu držel spoutané za hlavou.
"To nedořekneš." zasyčel jsem na něj varovně. Katie, která stihla tak tak uhnout mému útoku se na mě dívala jako na blázna.
"To je ta nejtrapnější věc, která se mi kdy stala. A proto se jí nikdy nikdo nedozví, že Zacku?" vysvětlil jsem své poněkud barbarské chování. Zack přikývnul, ale z očí mu tekly slzy smíchu. Sklonil jsem se k němu a varovně mu zasyčel do ucha: "Jestli to někomu řekneš tak nepočítej s tím, že ti ještě někdy dám, jasný?" jeho docela vyděšený pohled mě rozesmál. Horlivě přikývl a já mu pustil ruce a poslintanou ruku jsem mu utřel do trička.
"Tak jo, nikomu to nepovím." slíbil mi.
"Hodnej kluk." pochválil jsem ho a schválně se na něm trochu zamlel. Vysílal mým směrem vražedný pohledy, ale já se jenom nevinně usmíval a dělal, že z něj nemůžu slézt. Po chvíli se mi začalo sedět trochu "tvrdě", a tak jsem toho mučení nechal a slezl z něj, než to začne být divné.
"Tak tohle mučení ti vrátím." vyhrožoval mi tiše a já si všiml, že má trochu zarudlé tváře. Nevinně jsem se zasmál a v duchu si připsal jeden bod. Tohle kolo jsem vyhrál já. I když jsem ho přivedl do trochu trapné situace.
"A proč ses vlastně vůbec přestěhoval do města?" zeptal jsem Zacka. To mě opravdu zajímalo. Protože on tvrdil, že nevěděl, že tam jsem. Usmál se. Trochu nostalgicky.
"Protože jsem chtěl přestoupit na tamtu školu a přišlo mi zbytečné jezdit každý den takovou dálku." osvětlil mi. Přesně jak jsem si myslel.
"Slyšel jsi ještě o někom ze školy?" zeptal jsem se ho, aby řeč nevázla.
"Jo myslím, že ten kluk, kterého vylili ze třeťáku, zabil svojí ženu." pronesl. Nevím proč, ale musel jsem se rozesmát. Přišlo mi to tak komické vzhledem k situaci, ve které jsme se nacházeli. Vypadala to, že tetě to taky došlo a cukaly jí koutky.
"No teda, já nevím jak se tomu můžeš smát." zmrazila mě Katie pohledem.
"O-omlouvám se." vydechl jsem zhluboka a snažil se potlačit smích. Úspěšně. Ještě chvíli jsme si povídali a potom se Katie zvedla, že se půjde projít. A když odešla Zack mi vysvětlil, že 'procházka' je jiné slovo pro 'kouření'.
"Teda mami, nechápu jak jste jí sem mohli pozvat." povzdechl si Zack a praštil s sebou do pohovky. Já jsem se k němu přivinul a hlavu si položil na jeho rameno. Přejížděl mi rukou po zádech a kdybych byl kočka, tak začnu vrnět.
"No, netušili jsme, že si sem přivezeš Keuskeho. Nějak jsme mysleli, že budeš své snoubence věrný." setřela ho.
"Čímž samozřejmě nechci říct, že bych z vás neměla radost." dodala okamžitě. Pousmál jsem se.
"Já teda nechápu, jak ses mohl zasnoubit s takovou…takovou.." nenacházel jsem ten správný výraz, tak jsem nechal větu volně vplynout do ticha. Zack na chvíli zamyslel.
"No, dřív mi to ani tolik nevadilo. Vlastně pořádně jsem si uvědomil, jak jsou mi její otázky protivné až když se začala bavit o tvé rodině.." odpovídal mi stále ještě zamyšlený. Trošku jsem posmutněl.
"No jo, co se dá dělat. Měl bys jí to ale říct, co nejdřív." popoháněl jsem ho.
"Chci tě mít jenom pro sebe." šeptl jsem mu do ouška.
"Já vím, já vím," povzdechl si, "když ono to není tak jednoduché. Nevíš, jak dokáže být pomstychtivá. Věř mi, já už jí nějaký ten pátek znám a měl bych jí to říct až nebude v dosahu našeho domu, nebo bytu." hlas měl podivně přiškrcený. Docela jsem se jí začínal bát.
"Ale co s tím uděláme? Doufám, že jí nenapadne se k tobě nastěhovat, to bych nepřežil." povzdechl jsem si.
"Ale prosím tě. To bychom nějak zvládli a navíc teď to řešit nemusíme. Tak si s tím nedělej zbytečně hlavu." uklidňoval mě a já zachmuřeně přikývl. Teta vstala, že si jde udělat novou várku čaje a já moc dlouho neotálel a přitiskl jsem se k Zackovým rtům. Škádlivě jsem po nich přejížděl jazykem a dokonce ho i trochu kousnul. V odpověď jsem ucítil jeho ruku, která mi vjela do vlasů a přitáhla si mě blíž. Když jsme se od sebe odtáhli a vydýchávali se, usmál jsem se.
"Tohle chci udělat už celé dopoledne." přiznal jsem se. Zackovi se ďábelsky zablýsklo v očích.
"Myslím, že je na čase, aby jsem ti vrátil to tvoje předchozí škádlení." zašeptal a provokativně mě kousnul do ucha. Prudce jsem vydechl a zatvářil se nechápavě.
"Nevím, co myslíš." usmál jsem se nevinně a přejel si ukazováčkem po rtech, což dělám vždycky když přemýšlím. Věděl jsem o Zackově posedlosti mými ústy a teď jsem toho plně zneužíval. Omámeně sledoval můj ukazováček, kterým jsem obtahoval konturu svých rtů a abych mu to ještě zpříjemnil jemně jsem ho skousnul zuby.
"Ne opravdu mě nenapadá, o čem by jsi to mohl mluvit." zavrtěl jsem nakonec hlavou.
"Však ty si vzpomeneš." slíbil mi Zack a přisál se ke mně jako hladový upír. Zavzdychal jsem mu do rtů a on toho využil. Vklouzl jazykem do útrob mých úst a hladově je plenil. Za námi se ozvalo nevrlé odkašlání a my jsme od sebe okamžitě odskočili. Stále trochu zadýchaní jsme se omluvně dívali na tetu. Nikdy otevřeně neřekla, že jí vadí když nás vidí provozovat tyto aktivity, ale vždycky nás nějakým nepříjemným způsobem vyrušila. Nemohl jsem se jí podívat do očí a Zackovi taky ne.
"Jestli chcete něco provozovat, tak běžte nahoru. Já si teď pustím televizi." vybídla nás. Bylo nám jasné, že nás tam nechce, protože bude sledovat ty otřesné turecké telenovely a tak jsme se rychle vypařili.
Vklouzli jsme do Zackova pokoje a pohodlně se usadili na jeho posteli.
"Jak dlouho Katie trvá ta 'procházka'?" zeptal jsem se. Zack se ušklíbl.
"Kolem 20 minut." odpověděl. Svůdně jsem se na něj usmál.
"To je dost času." mrknul jsem na něj. Zack se usmál a povalil mě do peřin. Přivlastnil si mé rty a jeho hladové polibky ve mně rozdmýchaly oheň.
"Ty máš teda odvahu, prosit mě o sex zrovna v takovou chvíli." škádlil mě a sundal ze mě tričko. Všechna místa, kde se mě dotkl hořela. Začínal jsem se bát, že vzplanu. Nechápal jsem, jak mě může i po tolika letech pořád vzrušovat jenom jeden muž.
"Vím, že to chceš stejně jako já." vyplázl jsem na něj jazyk, do kterého mě vzápětí jemně kousnul.
"Nedělali jsme to snad celou noc?" hlas měl zdrsnělý touhou a zhluboka dýchal. Sundal jsem z něj nepotřebný kus oděvu a vrhnul se na jeho hruď, vědě, že nemáme moc času.
"Co na to říct? Je to ale převážně tvoje vina, víš?" už mi to ani pořádně nemyslelo, jenom jsem chtěl, aby si mě vzal. A skutečnost, že sem může kdokoliv přijít, mě ještě víc vzrušovala.
"Nepovídej.." usmál jsem se, neboť jsem věděl, že i on se stěží ovládá. Líbilo se mi, že já jsem byl jediný, kvůli kterému takhle ztrácí kontrolu.
"Ale ano, kdybys mě tenkrát nesvedl.." nedokončil jsem a místo toho mu sundal kalhoty. Vidět, že je tak vzrušený jenom kvůli mě, byl neuvěřitelný pocit.
"Tak bychom tu teď nebyli." doplnil mě a já se stenem přikývnul když mě i on zbavil kalhot.
"A neříkej že se ti to nelíbilo." kousnul mě do krku a nechával za sebou vlhkou cestičku. Jazykem ochutnával moji pokožku, jako had ochutnává vzduch. Pomyslel jsem si naprosto nesouvisle. Byl jsem vzrušený, že mě to až bolelo a otíráním o Zackovo pevné břicho jsem si dělal aspoň trochu dobře.
"Líbilo." přiznal jsem a odměnou za to přiznání mi byly Zackova ústa, která mě pohltila. Zasténal jsem a už jsem nebyl schopný jediné smysluplné myšlenky. Boky jsem vycházel vstříc jeho talentovaným ústům, dokud jsem s blaženým výkřikem jeho jména nevyvrcholil. Všechno poslušně spolykal a políbil mě. Já se tak mohl ochutnat.
"Prosím..udělej mi to…chci tě cítit..ve mě.." sténal jsem neskonalým potěšením.


-2.část-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama