Šel jsi pryč 3/3 - Chceš mě ještě? Já tebe ano.. 4/5

28. prosince 2013 v 13:01 | S-chan |  Rychlovky
Čtvrtý díl. S-chan vážně dochází fantazie, co by měla k jednotlivým dílům psát LOL



Asi v půlce cesty, kdy mě a Zacka skoro nepustila ke slovu, jsem ji začal ignorovat a dal jsem si do uší mp3. Pustil jsem si nahlas nějakou hudbu, aby věděli, že je neposlouchám a zavřel jsem oči.
Probudil mě Zack když mi třásl ramenem a říkal, že jsem už na místě.
Spěšně jsme si posbírali svá zavazadla a šli na další zastávku směr náš byt.
"Katie, jak to vlastně plánuješ udělat?" zeptal jsem se opatrně, když znovu nastalo trapné ticho.
"S čím?" podívala se na mě nechápavě.
"S tím bytem, jak Zack říkal, dva se do něj nevejdete." Přiblížil jsem jí.
"Ach tak, to nebude problém. Až Zack vystuduje, tak se přestěhujem do něčeho většího." Mávla nad tím rukou. Jakoby mimochodem jsem se zděšeně podíval na Zacka, ale ten se tvářil neurčitě. Mě se najednou zamotala hlava a měl jsem pocit, že budu každou chvíli zvracet.
"Jsi v pořádku?" chytil mě Zack a dal mi ruku na čelo.
"Máš teplotu." konstatoval.
"To je super." Vyplivnul jsem svůj obávaný sarkasmus a setřásl jeho až příliš nápadnou ruku.
"Doufám, že to brzy přijede. Nebudeš zvracet?" bál se o mě dál. Usmál jsem se na něj a řekl, že to nějak zvládnu.
"Kdyby ses netoulal po venku, tak se to nemuselo stát." povzdechla si Katie. Zdálo se mi, že si teprve teď všimla, že tam vlastně jsem. Brala mě jako nějaké domácí zviřátko.
"Bla bla bla bla blááá." Zapitvořil jsem se.
"Co prosím?" podívala se na mě pohledem alá jsi snad pomatenec?
"To bude tou teplotou." Hájil jsem se rychle a začal se nervózně pochechtávat. Zack stěží dusil smích a po chvíli jsme se rozesmáli na plno. Až jsme se museli navzájem podpírat, abychom nespadli.
Autobus nás dovezl skoro přímo před náš dům a společnými silami jsme vytahali svoje i Katiiny zavazadla nahoru. Museli jsme to vzít na dvakrát, protože se to nevešlo do výtahu. Takže jsme to udělali tak, že jako první jsme vzali naše tašky a vyvezli je před byt a Katie dole hlídala ty svoje. Protože jak prohlásila: "Já jsem dáma a svá zavazadla si tahat nebudu. Od toho tu mám Zacka." Uchechtnul jsem se a představoval si, jak by jejich manželství asi vypadalo. Zack by byl rozhodně podpantoflák. Tak jsme jí řekli ať si tam teda počká a jeli jsme nahoru. Hned, jak jsme vpadli do výtahu se na mě Zack přilepil a začal slíbávat moje rty do němoty. Odpovídal jsem mu ve stejně náruživém tempu. Když výtah dojel do našeho patra a zastavil, celí zadýchaní jsme se od sebe odtrhli. Vystoupili jsme a já si dotáhnul svoji tašku před byt.
"Tak já už půjdu. Nerad bych obtěžoval." Ušklíbnul jsem se. Zack po mě seknul káravým pohledem.
"Večer se zastavím." Slíbil.
"Budu tě čekat." Usmál jsem se na něj a zmizel ve svém bytě.
Tam jsem se mohl konečně uvolněně nadechnout. Čekali nás ještě tři dny volna a ty jsem hodlal náležitě proflákat. Jako správný student.
Usmál jsem se na fotku rodičů a první věc, kterou jsem udělal byla, že jsem otevřel okna, abych byt vyvětral. Potom jsem si vybalil tašku a polovinu jejího obsahu jsem hodil rovnou do pračky. Zbytek jsem uklidnil do skříně a notebook položil na stůl. Potom jsem si hodil rychlou sprchu a rozhodl se, že si udělám nějaké jídlo. Kouknul jsem do ledničky a zjistil jsem, že je úplně prázdná. Povzdechnul jsem si a doufal, že něco přinese Zack až se staví.
Tak jsem si sednul na pohovku a pustil se do čtení povinné četby. Bylo to vážně žůžo. Ohromně zábavné a záživné. Přestalo mě to bavit asi po třech kapitolách, a tak jsem si radši pustil televizi a dal sbohem svému vzdělání.
Dávali zrovna můj oblíbený pořad. Kriminálku. Tak jsem se díval a v kuchyni jsem se poohlédnul po jedné zbloudilé tyčince mars.
O půl deváté už jsem začínal mít vážné pochyby o tom, jestli se Zack dostaví, tak jsem se převléknul do pyžama a chystal se do postele. O další půlhodinku později mě vyrušil zvonek.
Otevřel jsem dveře a stál za nimi Zack.
"Bál jsem se, že už nepřijdeš." Kníknul jsem a vtáhnul ho do bytu. Objal jsem ho a políbil. Dál to rozvádět nebudu. Snad jen by se hodilo podotknout, že budu muset převlíkat peřiny, a že Zack byl ráno pryč.
Povzdechnul jsem si. Musel odejít během noci. Bylo mi to trochu líto, ale co se dalo dělat. Ráno jsem se protáhnul, a tak nějak si uvědomil, že mi Zack žádnou romantickou večeři nepřipravil ani nedonesl, takže jestli nechci umřít hlady, tak bych měl buď škemrat o jídlo u nich, nebo se zvednout a jít nakoupit.
Zahodil jsem poslední zbyteček svojí sebeúcty a rozhodl se jít škemrat vedle. Do té zimy, co byla tam venku se mi vážně nechtělo. A navíc, škodolibě jsem se zasmál, jim aspoň budu křenit.
Tak jsem si hodil krátkou ranní sprchu a převlíknul tu postel. Radši dřív než později. Opravdu se mi nechtělo dělat to až před spaním.
Tak jsem si obléknul nějaké tepláky a vytahané triko s dlouhým rukávem a zaklepal jsem na dveře od vedlejšího bytu.
Otevřela mi slečna miluju žůžovou. Měla na sobě růžovou noční košili a růžové pantoflíčky s králíčky.
"Lovely." ušklíbnul jsem se jenom jsem ji uviděl.
"Co tady chceš?" myslím, že moji poznámku ani nevnímala.
"Jdu se najíst." odpověděl jsem jí skálopevně.
"Cože? Tady nebydlíš, tak se najez u sebe." vyháněla mě.
"No jo, ale Zack mi něco dluží." nasáčkoval jsem se do jejich bytu. Zatím nevypadal tak hrozně. Pořád to tu bylo pod vládou muže. Ale bál jsem se, že se to hodně rychle změní až přivezou její věci.
"Zacku!" volal jsem do útrob bytu.
"Hmm?" ozvalo se z ložnice. Zablýsklo se mi v očích a potichounku jsem se vplížil do ložnice. Otevřel jsem a viděl, že se zrovna snaží vstát. Trochu mě zklamalo, že měl na sobě pyžamo. Nic méně nekomentoval jsem to a vlezl si k němu pod přikrývku. Líbul jsem ho na krk. Zamlel se. Pousmál jsem se.
"VSTÁVAT!" zakřičel jsem mu do ucha. Trhnul sebou a vylekal se tak, že spadnul z postele. Rozesmál jsem se a dobrých pět minut jsem nemohl přestat.
"Ty jsi ale blbec." praštil mě a vlezl si zpátky.
"Taky tě rád vidím." mnul jsem si bouli na hlavě a pořád se pochechtával.
"Co tady děláš? To tě paní domu vpustila dovniř?" už měl zase zavřené oči a pochrupával. Paní domu? Uraženě jsem se nafouknul a vyhrabal se z jejich postele. Bývaly doby, kdy jsem byl paní domu já. I když jsem na to teda nebyl moc hrdý. Nechal jsem ho tam a šel do kuchyně. Pitomec jeden. Já mu ukážu paní domu. Bez okolků jsem se podíval do ledničky a sáhnul po nějakém jogurtu.
"Co to děláš?" slyšel jsem téměř zděšený hlas "paní domu". Nechápavě jsem se na ní podíval.
"No, jím jogurt." odpověděl jsem jí, jako kdyby to sama moc dobře neviděla.
"To vidím, ale jak si dovoluješ vzít si ho z naší ledničky?" naštvala mě. Tak najednou je to naše lednička? Zacku ty debile. Praštil jsem poloprázdným kelímkem o kuchyňskou linku. Měl jsem chuť něco rozbít.
"Nic nevíš." sykl jsem tiše.
"Cože?" nechápala. Pohodila blond loknout a založila si ruce na prsou. Vyčítavě jsem se na ní podíval. Nemohl jsem jí to říct. Že se Zackem teď chodím. Že ho miluju. Přímo jsem si dokázal představit, jak by se mi vysmála. Jak by mě znemožnila a Zack by se mě nezastal, protože se cítí vůči ní dlužný.
Nechal jsem jí tam a odešel jsem. Náležitě jsem za sebou prásknul dveřmi a domů se stavil jenom pro peněženku. Vydal jsem se do obchodu.
Tam jsem trochu vychladnul. Maminko, proč si jí musel nastěhovat domů? Udělal mi to schválně? Nerozumím tomu. Na jednu stranu mi říká, jak moc mě miluje a že o mě nechce přijít, ale na tu druhou jí nechce opustit.
"Měl by si už vybrat." povzdechnul jsem si. Plný nákupní vozík jsem dovezl před kasu, kde jsem tu paní trochu vyděsil. No jo bylo něco kolem deváté ráno a já si tam šel s nákupem, jak kdyby měl být týden hladovění.
"Dobré ráno." pozdravil jsem jí slušně. Ona jenom pokývala hlavou a začala zboží markovat. Šnečí rychlostí jsem ho skládal do tašek a přemýšlel, jestli s sebou mám dost peněz. Konec konců nějakou dobu jsem bez brigády. Peníze mi chodí měsíčně z fondu, který mi založili rodiče, když jsem se narodil. Bylo jenom dobře, že ostatní příbuzní k němu nemají přístup, jinak bych byl teď už dávno mrtvý hlady.
"Bude to 683." vyrušila mě ze snění pokladní.
"Jasně." vrátil jsem se do reality a vytáhnul z džín peněženku. Dal jsem jí tisícovku a počkal než mi vrátí.
"Děkuju, na shledanou." vzal jsem obě tašky a než mi stihla odpovědět byl jsem pryč. Před obchodem jsem jejich obsah ještě trochu přeskládal, aby se mi dobře nesly a vydal jsem se zpět k domovu.
Cestu jsem nijak neuspěchával. Najednou mi připadalo, že ať už před Zackem budu chtít utéct kamkoliv, on mě vždycky najde. Bylo to trochu děsivý.
V přízemí jsem si přivolal výtah. Myslím, že ty tašky by to nevydržely, kdybych je vláčel ještě po schodech.
Vystoupil jsem a chvíli jsem pohledem skenoval dveře Zackova bytu. Jak tohle bude pokračovat...
Odemkl jsem si a nákup vybalil v kuchyni. Udělal jsem si nějakou rychlou snídani a posadil se na pohovku. Bylo mi trochu mdlo. Doufal jsem, že nakonec opravdu nebudu nemocný. To by byla otrava. Pustil jsem si nějaký ranní zprávy. Ani jsem je moc nevnímal.
Nějakou dobu jsem čekal, jestli se Zack neukáže, ale neukázal. Tak jsem to čekání zabalil a šel jsem si do pokoje dělat nějaké úkoly. K večeru mi bylo hůř. Bolela mě hlava a trochu jsem pokašlával.
Prohledal jsem všechny možné skříňky v koupelně i kuchyni, ale nikde jsem nemohl najít žádný acylpyrin nebo něco tomu podobného. Povzdechnul jsem si. Vzal jsem si na sebe mikinu a zaklepal jsem na sousedy.
Tentokrát jsem měl štěstí a otevřel mi Zack.
"Ahoj, co se děje?" usmál se na mě.
"Musí se něco dít, abych mohl navštívit svého přítele?" zavrněl jsem mu do ucha. Usmál se a vtáhnul mě do bytu. Rozhlédnul se jestli nás Katie nesleduje, předtím než mě políbil. Dal jsem mu ruce kolem krku a do polibku se usmál.
"Proč si ráno tak zmizel?" zeptal se mě trochu káravě. Hrklo ve mně. Vzpomněl jsem si na Katie a zase se trochu vytočil.
"To máš jedno." mávnul jsem nad tím rukou a vykroutil se z jeho sevření.
"Důležitější je, že jsem tě přišel požádat o prášek." zamluvil jsem to a hned jsem přešel na jiné téma.
"Je ti zle?" zkoušel hned jestli nemám teplotu.
"Trochu mě bolí hlava, tak to chci zastavit hned v zárodku, abych potom nebyl dva týdny doma." usmál jsem se mdle.
"Vážně máš trochu teplotu. Sedni si na gauč já ti donesu čaj a prášek." poručil mi. Zul jsem se a vydal jsem se do obyváku. V křesle tam seděla Katie a četla si knihu. Ani ke mně nevzhlédla.
"Myslela jsem si, že to budeš ty." pronesla, jako kdyby to bylo to největší zklamaní v jejím životě.
"Tak mi promiň že nejsem Brad Pitt." natáhnul jsem se na pohovku a zavřel oči. Vzpomínal jsem na to, jak jsem si zapomněl klíče a byl tu se Zackem. Chtěl jsem to zpátky. Ten čas, kdy jsem ještě nevěděl o jeho snoubence. To ale bylo nejspíš zhola nemožné.
"Nespi, tady máš ten prášek." budil mě sladký Zackův hlas. Promnul jsem si oči a posadil se.
"Dík." pípnul jsem a prášek zapil. Byl hořký. Zaškaredil jsem se a podal mu hrnek zpátky. Zack ho odnesl zase do kuchyně a potom si sedl ke mně. Znovu zkusil jestli nemám teplotu a odhrnul mi vlasy z čela.
"Doufám, že nebudeš nemocný." povzdechnul si.
"To já taky. Kdo by se o mě staral?" souhlasil jsem a opřel se o něj. Katie nás pozorovala a vraždila mě pohledem. Po chvíli jsem si už připadal, že můj život jde do mínusu.
"Zacku, chováš se jako jeho máma." trochu jí to naštvalo. Zaklapla knížku a odložila ji na stolek. Rozesmál jsem se.
"No jo, máš v tom dlouholetou praxi, viď?" šťouchnul jsem do něj a on se zasmál spolu se mnou. Katie se jenom víc zamračila a nekomentovala to. Nějak jsem se tam zabydlel, takže mi nepřišlo zvláštní natáhnout se po ovladači a zapnout televizi. Když jsem koutkem oka zahlédl, že jsem už po padesáté mrtvý, radši jsem se zvednul a na Katie se přívětivě usmál.
"No tak já se poroučím. Dík za ten prášek." mrknul jsem na Zacka a odešel.
U sebe jsem se položil na pohovku a zavřel oči. Chtělo se mi spát.
Probudil mě nějaký pohyb. Otevřel jsem oči a uviděl Zacka, jak mě přikrývá dekou.
"Probudil jsem tě? Promiň." usmál se a shrnul mi vlasy z čela.
"Co tu děláš?" byl jsem ještě pořád na půl ve snu a nebyl jsem si tak úplně jistý, jestli se mi jenom nezdá.
"Katie si šla už lehnout, tak jsem se stavil. Měl jsi odemčeno." vysvětlil mi a posadil se ke mně.
"Měl by sis ale lehnout do postele. Takhle tě bude všechno bolet až se vzbudíš." pokračoval.
"Vždyť já vím." povzdechnul jsem si. Odkopal jsem ze sebe přikrývku a stulil se u něj.
"Celý hoříš, vážně musíš do postele." vylekal se Zack a už mě tahal na nohy.
"Mě se nechce." bránil jsem se.
"Jako malý dítě." povzdechnul si.
"To mi říkáš v poslední době nějak moc často." urazil jsem se a chytil se jeho ruky.
Odmítal jsem se pustit.
"Třeba proto, že to bude pravda." už i Zack se začínal zlobit.
"Pusť se mě ty jedno dotěrné klíště." snažil se osvobodit svoji ruku.
"Nechci. Příjemně chladíš." otíral jsem se tváří o jeho ruku jako kočka. Zack se rozesmál.
"Tohle jsem měl natočit." nereagoval jsem na to a předstíral, že spím.
"Tak já tě do té postele odnesu." pohladil mě po vlasech. Otevřel jsem jedno oko a usmál se.
"To beru." natáhnul jsem k němu ruce a nechal se zvednout do vzduchu. Přitisknul jsem se k němu.
"Ty jsi vážně klíště." povzdechnul si Zack a zamířil se mnou do ložnice.
"Když ty tak hezky chladíš." zašvitořil jsem do jeho krku.
"Jenom ty moc hřeješ." oplatil mi a otevřel dveře do ložnice.
"Hmmm..." odfrknul jsem si.
"A jsme tady." položil mě do peřin. Já jsem ho stáhnul sebou.
"Co to děláš?" nečekal to.
"Zůstaň tu se mnou." zaprosil jsem a podíval jsem se mu do očí. Zatvářil se trochu rozpolceně, ale nakonec přikývnul.
"Než usneš tak tu s tebou zůstanu." zachumlal mě do deky a lehl si ke mně. Já jsem zavrtěl hlavou.
"To ne. Zůstaň tu se mnou už napořád." chytil jsem se jeho košile a schoval obličej v jeho hrudi.
"Keuske." vzdychnul si.
"Nebo mě už nemiluješ?" vzhlédl jsem k němu. Překvapilo ho to.
"Jak něco takového můžeš říct? Ovšem že tě miluji." hladil mě ve vlasech.
"Tak tu buď se mnou." zamumlal jsem. Už se mi zavíraly oči, ale já nechtěl spát.
"Měl by sis odpočinout, už spi." vyhnul se mé prosbě.
"Ne."
"Proč?" vypadalo to, že ho to už trochu unavuje.
"Nechci tu být sám až se vzbudím." pípnul jsem. Narážel jsem tím tak trochu na naši poslední společnou noc. Zack se zatvářil trochu bezradně.
"A co mám říct té žárlivce vedle?"
"Že tady žije mnohem větší." rozesmálo ho to. Já to ale myslel vážně.
"Buď tu se mnou zůstaň až do rána, nebo odejdi rovnou. Nechci, abys mi dával poloviční naděje." bolela mě hlava. Ani jsem pořádně nevěděl, co říkám. Až příliš dobře jsem si ale uvědomoval, že se zvedá a šeptá mi tiché promiň. Ještě než za sebou zavřel dveře tekly mi z očí slzy a já tiše vzlykal.
Ráno jsem se probral a hlava mě bolela jako střep. Na včerejší odpoledne jsem si moc nepamatoval, jisté bylo jen to, že tu Zack nebyl. Takže jsem asi musel říct, nějakou šílenou volovinu. Jsem blbec. Povzdychnul jsem si.
Byl jsem celý upocený, tak jsem si dal teplou sprchu a lehnul si zase do postele. Nechtělo se mi vůbec nic dělat. Chtěl jsem jenom spát a snít o tom, že žádná Katie neexistuje a já mám Zacka jen pro sebe.
Znovu jsem se vzbudil až kolem dopoledne. Omotal jsem kolem sebe deku a vydal jsem se do kuchyně pro něco k jídlu. Na kuchyňské lince jsem našel plato prášků. U toho lísteček. Brzy se uzdrav, miluju tě. Měl jsem sto chutí ten lísteček zmačkat a hodit do koše. Místo toho jsem ho ale nechal tam, kde byl a uvařil si čaj. Jeden prášek jsem si zapil a uklidil jsem se na pohovku. Byl jsem naštvaný. K čemu mi je, že mi říká miluju tě, když nemůže být se mnou? Měl by jí prostě vyhodit. Povzdechnul jsem si. Maminko, jak moc hloupý ještě můžu být? Proč jsem se do něj znovu zamiloval?

-5.část-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama