Šel jsi pryč 3/3 - Chceš mě ještě? Já tebe ano.. 5/5

28. prosince 2013 v 13:03 | S-chan |  Rychlovky
Tak tady máte poslední část. Rozdělení článků už S-chan zmínila, takže nebude déle zdržovat.



Nakonec jsem tu nemoc doma vyležel a v pondělí se normálně chystal do školy. Neměl jsem vůbec dobrou náladu a bylo mi pěkně blbě, ale nechtěl jsem nic zameškat. Krom toho, takhle bych Zacka vůbec neviděl.
Kolem půl sedmé se ozvalo klepání na dveře. Otevřel jsem je a Zack mi padl kolem krku. Docela mě to vykolejilo, že jsem nebyl ani schopný ty dveře zase zavřít.
"C-co..co?" koktal jsem. Zack se rozesmál a sám se nasáčkoval dovnitř. Zavřel za sebou a opřel se o dveře.
"Máš nějak podezřele dobrou náladu." zamručel jsem a sjel ho pohledem od hlavy až k patě.
"Přišel jsem ti říct skvělou zprávu." ignoroval moji poznámku.
"Jakou že zprávu?" byl jsem zvědavý.
"Víš co jsem si uvědomil?" zouval se a sám se pozval do obyváku.
"Copak?"
"Že naše škola je chlapecká." vyřkl to jako kdyby to byl objev století.
"No je no." nechápal jsem kam tím míří.
"No a Katie je co? Holka!" sednul si na pohovku a stáhnul si mě na klín. Konečně mi to došlo.
"Naše škola je chlapecká!" zopakoval jsem šťastně. Byl to objev století. Objal jsem ho a rovnou se vrhnul na jeho rty. Rychle jsem se od něj ale odtáhnul.
"Promiň jsem pořád nemocný." omlouval jsem se mu spěšně.
"To nevadí." usmál se a přitáhnul si mě k sobě zpátky. Nechal jsem se strhnout k vášnivým polibkům a přestal sledovat čas.
"Měli bychom jít do školy." šeptal mi mezi polibky Zack.
"Vážně?" nevěřil jsem mu.
"Jo první hodinu je matika." upozornil mě. V mysli mi problesknul obrázek toho protivného učitele.
"Tak to nikam nejdu." přitisknul jsem se blíž k němu.
"Záškoláku." usmál se do polibku Zack.
"Je to tvoje vina." bránil jsem se zadýchaně.
"Ale? A copak jsem provedl?" odtrhnul se ode mě a já lapal po dechu a rozmýšlel si odpověď. Nakonec jsem se sklonil k němu a pošeptal mu do ucha.
"Svedl si mě." kousnul jsem ho do krku a usmál se. Zackovi se zablýsklo v očích.
"Už dlouho jsem to neudělal." tušil jsem kam tím míří.
"Teď máme času dooost." protáhnul jsem a líně rozepnul jeden knoflíček na jeho košili.
"Ďáblíku." chytil mě za pas a přitisknul blíž k sobě.
"Nelichoť mi." vypláznul jsem na něj jazyk. Zack se usmál a pocuchal mi vlasy. Letmo mě políbil na rty a polibky pokračoval přes tvář až ke krku. Naklonil jsem hlavu na stranu, aby měl lepší přístup. Začal mi nenápadně vyhrnovat tričko. Jak jsem si toho všiml, dal jsem se znovu do rozepínání jeho košile. Cítil jsem, jak mi dělá na krku cucfleky.
"Zacku!" sykl jsem varovně.
"Promiň, neudržel jsem se." usmál se omluvně a přetáhnul mi triko přes hlavu. Rukama přejížděl po mých stehnech a rty si pohrával s mými bradavkami.
Tlumeně jsem zasténal, cítil jsem, jak mě to začíná vzrušovat.
"Jsi nějak přecitlivělý." zasmál se Zack.
"Samozřejmě, tak dlouho ses mě ani nedotkl." bránil jsem se ublíženě.
"Bylo to 5 dnů." posmíval se mi.
"Vždyť to říkám." stál jsem si za svým a vrhnul se na jeho hruď. Miloval jsem, když jsem mohl obdarovávat motýlími polibky Zackovu jemnou pokožku. Moje ruce samovolně klouzaly po jeho bocích a občas se přiblížily k poklopci. Zack tiše vzdychal a to mě vzrušovalo ještě víc. Trochu jsem pohnul boky a když se naše mužství o sebe otřela oba jsme zasténali. To už Zack nevydržel a povalil mě pod sebe. Hladově se mi vrhnul na rty, zatímco jeho ruce mě zbavovaly kalhot. Hladil jsem ho po ramenou a lopatkách a tlumeně vyjekl, když rukou zavadil o moje vzrušení. Usmál se a odhodil moje kalhoty na zem i se spodním prádlem. Jeho ruce mě hladily po bocích a stehnech a to mě ještě víc vzrušovalo.
"To není fér, ty máš ještě kalhoty." zafňukal jsem a rukou zamířil k jeho poklopci.
"Život není fér." zasmál se a jazykem obkroužil můj pupík. Zalapal jsem po dechu a vypnul se k němu.
"Prosím." zasténal jsem a vpletl mu ruku do vlasů. Smiloval se nade mnou a vzal mě do úst. Neobtěžoval jsem se tišit svoje steny a stačila opravdu chvíle, abych se mu udělal do úst. Zack mi víc roztáhl nohy a rozepnul si kalhoty.
"Můžu?" podíval se na mě.
"Bez přípravy?" kousl jsem se do ukazováčku a kývl. Poděkoval mi polibkem a začal do mě pronikat. Zatínal jsem nehty do pohovky. Vážně to bolelo, ale jenom chvíli. Když začal s přírazy nestačil mi dech. Vyvrcholili jsme společně.
Spolu jsme potom ještě chvíli leželi na pohovce než jsme se vydali na druhou hodinu.
Kluci ve třídě sice měli nějaké řeči, ale nám to bylo fuk. Stejně byl celý den nudný. Ale díky té nudě se mi podařilo zapomenout na Katie, která se mi připomenula hned, jak škola skončila.
Vyšli jsme se Zackem ze školy spolu. Pozval mě do kavárny, ale něco nám překazilo plány. Byla to ona. Stála u školní brány a očividně tam už nějakou chvilku čekala.
Hned jak jsem si jí všiml zastavil jsem se. Zack chvíli nechápal, ale stačilo pár pátravých pohledů a bylo mu to jasné. Povzdechl si a šel k ní. Šel jsem s ním.
"Ahoj." usmál se na ní. Já na ní jenom kývl, ona mě stejně ignorovala.
"Jdeme domů?" chytla ho za ruku.
"Ne chtěli jsme si s Keuskem ještě někam zajít." vytrhnul se jí Zack. Vypadala docela překvapeně.
"A-ale dneska je naše výročí." vykoktala. Překvapením jsem vytřeštil oči, znamenalo to snad, že se jí chce konečně zbavit?
"Já vím přijdu domů později." usmál jsem se. Takže Zack se mě zeptal jako prvního? Měl jsem z toho neuvěřitelnou radost. Dobře i trochu škodolibou. Ale konečně upřednostnil mě před ní. Vypadalo to, že Katie to musí trochu rozdýchávat.
"Já jsem tvoje snoubenka." začala znovu.
"Já vím, sám sem tě žádal o ruku." povzdychl si Zack. Tohle mi náladu trochu zkazilo. Píchlo mě z toho u srdce.
"A je naše výročí." pokračovala ve výčtu známých skutečností.
"Ráno jsem ti o tom říkal." nedal se oblbnout Zack.
"A ty jdeš radši ven s kamarádem než aby si byl se mnou?" podívala se na něj zostra a mě zavraždila.
"Není to náše první výročí a já se vrátím do hodiny domů." musel jsem se usmát. Byl jsem rád, že Zack hned poslušně nenaklusal k ní.
"Půjdeš se mnou domů." zasykla Katie.
"Ne." odporoval Zack.
"Cože?" myslela si, že špatně slyší.
"Řekl jsem že ne. Nejsi moje máma, aby si mi říkala, kdy mám chodit domů." už i jeho to začínalo pěkně vytáčet.
"Ale jsem tvoje snoubenka."
"Řekni mi něco, co nevím." pročísl si rukou vlasy.
"Musíš jít se mnou." vypadalo to, že brzy vzteky vybuchne.
"Ne, nemusím." měl jsem pocit, že tohle je poprvé, co jí Zack tak otevřeně odporuje. V duchu jsem mu fandil.
"Ale..." došli jí argumenty. Usmíval jsem se jako sluníčko a pověsil se Zackovi na ruku. Chtěl jsem jí naštvat, ale taky jsem chtěl, aby věděl, že jsem tu s ním.
"Je to jenom kamarád. Půjdeš radši ven s kamarádem, než domů se mnou?" zalykala se vzteky.
"Ano, protože je to jediný kamarád, který mi ještě zbyl. O kterého si mě nepřipravila." pustil se do ní celkem tvrdě.
"Co to říkáš?" dělala že nechápe.
"Moc dobře víš, o čem mluvím. Stačilo abych se ti slůvkem zmínil o tom, že můj první vztah a moje první láska byl kluk a ty už si ode mě všechny kámoše odháněla jako kdybych s nima šukal na každým rohu." měl tvrdý hlas a tahle poznámka dostala do kolem i mě. Byl jsem rád, že se s ním nemusím hádat. Jenom jsem silněji stiskl jeho ruku.
"Ale to není vůbec žádná pravda. Jenom jsem nechtěla, aby ti něco tvůj rozchod připomínalo." bránila se.
"Tím, že jsi ode mě všechny odehnala?"
"Já se je snažila mít ráda." namítla.
"Tak od teď se už snažit nemusíš." sykl Zack. Oba dva mě i Katie to překvapilo. Myslel jsem, že jsem špatně slyšel.
"C-co tím myslíš?" chytla ho za rameno.
"Přesně to, co jsem řekl." podíval se jí tvrdě do očí.
"Už se snažit nemusíš. Rozcházím se s tebou." nemůžu říct, že bych v té chvíli nebyl šťastný. Avšak cítil jsem se trochu špatně. Provinile..možná.
"To nemůžeš!" vykřikla.
"Proč ne?"
"Jsem tvoje snoubenka." vypadalo to, že tenhle argument používala úplně na všechno.
"Už nejsi. Zavolám tvému otci a zásnuby zruším. Odejdi taky prosím z mého bytu." stál si za svým. Katie se ale za to proměnila v devítihlavou saň.
"Nemůžeš mě jenom tak vyhodit. Já jsem ti celý ty tři roky trpěla to tvoje fňukání nad rozchodem s tím podělaným buzerantem, jenom díky mě ses dal znovu dohromady. Nemůžeš mě jenom tak využít a potom odkopnout!" křičela na něj. Přilákalo to k nám trochu nechtěné pozornosti, ale to nám bylo jedno. Zack i já jsme na ní nevěřícně hleděli.
"Tak tohle sis o mě myslela celou tu dobu?" Zack byl z toho docela vedle. Myslel si, že to pro ní bude rána, že třeba bude brečet a bude ho nenávidět, ale ne že se zachová takhle.
"Milovala si mě vůbec někdy?" všiml jsem si, že se mu do hlasu vkrádají slzy.
"A ty mě?" oplatila mu otázku otázkou.
"Ano, miloval jsem tě. Kdysi dávno. Než jsem zase potkal toho podělanýho buzeranta a uvědomil si, že jeho jsem nikdy milovat nepřestal." do očí se mi vkradly slzy. Katie nic neříkala. Jenom tam stála a vstřebávala jeho slova. Potom si mě prohlídla a doslova zbělela vzteky.
"Tak to je on? Ten který ti tak ublížil?" ukázala na mě jako kdybych byl krysa.
"Ano to je on." přitakal Zack. Katie se bez jakéhokoliv slova napřáhla a chtěla mi vrazit facku. Podvědomě jsem se přikrčil očekávajíc ránu, která sice dopadla, ale nikoliv na moji tvář. Překvapeně jsem otevřel oči a uviděl, že Zack se postavil přede mě a ránu schytal on.
"Jsi teď už spokojená?" zasykl. Poznal jsem na něm, že je vážně naštvaný.
"Mě si nenáviď jak chceš, říkej si o mě co chceš, ale ještě jednou vztáhneš ruku na něj, tak se neznám. A teď si koukej sebrat všechny svoje krámy a vypadni z mýho bytu." Katie před ním o krok ustoupila. Zack nemusel křičet aby byl děsivý, když se zlobil. Ona nebyla schopná slova. Já jsem ho chtil za ruku a obejmul ho. Bylo to chlácholivé gesto, které ho mělo uklidnit. Povedlo se.
"Není ti nic?" opatrně jsem vztáhl ruku k jeho tváři.
"Ne, jsem v pořádku." usmál se na mě.
"Tohle si od tebe nezasloužím. Jenom počkej, tohle....tohle.." nemohla najít ta správná slova, tak si jenom pohrdlivě odfrkla a otočila se na patě. Zackovi se trochu podlomila kolena.
"Vážně jsi v pořádku?" pevně jsem ho chytil.
"Jo to jenom, teď už je po všem, co?" usmál se mdle.
"Je." přitakal jsem. Objetí mi opětoval a chvíli sbíral síly.
"Pokud teda nemáš další snoubenku." rýpnul jsme si vzápětí. Zack se rozesmál a já se k němu po chvíli přidal.
"Jdeme na rande?" zeptal se mě potom. Zčervenal jsem a s úsměvem přikývl.
"Počkej! Neodpověděl jsi mi." uvědomil jsem si po chvíli.
"Hmm...Kdo ví?" tajemně se usmál a pokrčil rameny. Rozzuřil jsem se doběla. Tak tohle mu nedaruju!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama