4. kapitola - Přátelé a rodina nadevše

30. května 2014 v 16:33 | S-chan |  Město na městu
S dalším pátkem tu je opět S-chan a má s sebou další kapitolku! Nic moc jí nenapadá, co by k tomu mohla dodat, tak si jí užijte a mějte se fanfárově :D



"Chi!" volala na mě Alisa. Co tu dělá tak brzy? Proběhlo mi hlavou. Chtěl jsem před ní utéct, ale byla rychlejší.
"Tak počkej." chytla mě za rukáv a zastavila mě těsně u dveří.
"Copak chceš?" vlastně mě to vůbec nezajímalo. Sklopil jsem uši, abych nemusel slyšet starost, kterou o mě má.
"Ale, Jim mi řekl, že toho máš zase málo, tak ti jdu uvařit." usmála se na mě.
"Budou tě taky nenávidět, když se se mnou budeš bavit." upozornil jsem jí.
"Tvá matka byla má nejlepší přítelkyně, slíbila jsem jí, že se o jejího syna postarám. Klevety mě nezajímají. Takže, když je tohle už za námi, můžu dál?" i když se usmívala šířila se z ní démonická aura. Tak nějak jsem vytušil, že by byla schopná vykopnout mi dveře a předstírat, že už to tak bylo, aby se dostala dovnitř.
"Tak pojď." povzdechl jsem si a otevřel jí. Když jí Yuko uviděla celá se rozlítila a nechtěla jí pustit dál.
"Ale no tak Yuko. Neblázni." okřikl jsem jí. Alisa se rozesmála.
"Vidím, že už máš ochránce." nechápal jsem, co jsem komu udělal. A potom Yuko udělala něco naprosto nečekaného. Dotkla se Alisi, aby ji mohla vidět. ( Pro ty, kdo by nechápali - když duchem někdo proběhne není to totéž. Duch si může vybrat, jestli bude viděn tím, kdo se ho dotkl, nebo ne ). Alisa nejdřív jenom překvapeně zamrkala, něco takového nečekala. Potom si jí dobře prohlédla.
"Yuko." zaprosil jsem.
"Ne. Nikoho sem nepustím. Zase ti ublíží. Já tě miluji a nechci, aby si trpěl."postavila si hlavu. Alisa se usmála.
"Neboj se. Jenom mu udělám něco k jídlu, aby přibral. Za chvíli bude chodící kostra. Nechám ti ho. Tak mě pusť, ano?" vypadalo to, že Yuko o tom přemýšlí. Nakonec neochotně svolila, ale pořád se na mě lepila. Byl jsem na jednu stranu rád. Věděl jsem, že ona mě nikdy neopustí.
"Co se tu stalo?" obrátila se na mě Alisa, když viděla nádobí na zemi.
"Ale nic." odpověděl jsem rychle a nádobí sesbíral. Alisa se rozhlédla a potom si konečně povzdechla.
"Byla jsem tu už tolikrát, ale tohle je poprvé, co tu je taková tma." prohodila když otevřela okenice a přivolala sem světelnou lacrimu.
"Nemusíš se tolik starat." trochu jsem se urazil. Sedl jsem si za stůl a pozoroval jsem jí. V kuchyni si vyndala pár věcí a hned začala něco žvatlat. Moc jsem její štěbetání neposlouchal. Spíš mě uspávalo. Probral jsem se až když stála nade mnou a netvářila se moc šťastně.
"Můžu se tě zeptat proč máš šedivé vlasy, když jsi blonďák?"
"Barvím si je sazemi z krystalů. Aby mi v noci tolik nezářili." osvětlil jsem jí.
"Vždyť pořád nosíš tu masku." odporovala mi a zdálo se mi, že jí hledá. Potom to odbyla mávnutím ruky a vrátila se do kuchyně. Já padl na desku stolu a koukal do blba.
"Chi."ucítil jsem chladné teplo Yukiny dlaně.
"Copak?"
"Proč se ti lidé vyhýbali, když jsme byli na tržišti?"
"Proč se ptáš?" nechtělo se mi o tom mluvit.
"Zajímá mě to."povzdechl jsem si.
"Protože mě nenávidí a protože ví že se mnou chodí duch. Je krajně nepříjemné když skrze nějakého projdeš. Ucítíš chlad až do morku kostí." vysvětlil jsem jí zcela jednoduše. Yuko se ode mě odtáhla.
"Takže je ti zima, když se tě dotýkám?"skoro se mi zdálo, že nemá daleko k pláči.
"Nehloupni. Ty příjemně hřeješ." usmál jsem se na ní. Alisa celou naši konverzaci poslouchala a kupodivu mlčela. Za chvíli se z kuchyně linula celkem příjemná vůně. A už přede mnou přistála miska s jídlem.
"To bylo rychlé." poznamenal jsem. Alisa se jenom usmála a sedla si naproti mně.
"A Chi, proč tě nenávidí?"vyptávala se dál Yuko.
"Nevím." zavrtěl jsem hlavou. Rozhodně jsem o tom nechtěl mluvit.
"Protože jeho otec byl člověk a on nevypadá jako démon. Má lidskou tvář, i končetiny a nemá nic navíc. Vypadá jako anděl mezi samými démony a jeho uši, které jediné značí jeho původ mu na roztomilosti ještě přidávají. Taky nemá žádnou fyzickou sílu a je celkově zvláštní. A ještě jeho matka vyléčila inkvizitora." vložila se do toho Alisa. Mě najednou přešla chuť k jídlu.
"Ale za to, přece nemůže."obhajovala mě Yuko.
"Já vím, ale celá rodina se jich zřekla, kvůli tomu, že má lidského otce. Také byl jako dítě velice slabý a nehodil se pro žádnou práci a dlouho trvalo, než jsme zjistili že nemluví sám se sebou, ale s duchy."
"Nějak moc ses rozvyprávěla." utnul jsem Alisin monolog. Odložil jsem lžíci a poloprázdný talíř od sebe odstrčil.
"Už nebudeš? Snědl si toho tak málo." Alisa se asi trochu urazila, že mi nechutná její kulinářské umění.
"Promiň nemám hlad." pro jednou jsem mluvil pravdu. Vážně jsem posledních pár dnů držel hladovku.
"A co ty taky pořád jíš? Vsadím se, že jenom suchý chleba a sýr. Neopovrhuj mým jídlem." povzdechl jsem si. Měl jsem pravdu, byla naštvaná.
"Neopovrhuji a myslím, že tě nemusí zajímat jak se stravuji." už mi to lezlo na nervy. Alisa si povzdechla a já doufal, že už odejde, ale to jsem se krutě zmýlil.
"Fajn, ale ještě ti tady uklidím. Pro teď ti jdu napustit vanu a ty si smyješ ty saze. Takhle ti to nesluší. Šedá nejde k zeleným očím." a než jsem stačil něco namítnout už byla pryč. Tohle se mi vážně nelíbilo. A aby toho nebylo málo šel kolem Jim. Viděl mě otevřeným oknem a samozřejmě bez okolků se sám pozval dovnitř. Yuko si jenom brblala něco o tom, že jí to je už všechno jedno a že ona je tady nedoceněná, ale jestli si někdo myslí, že si mě může vzít, tak to se plete. Musel jsem se tomu pousmát.
"Ahoj Chi." mávl na mě Jim.
"Co tu chceš ještě ty?" neměl jsem náladu.
"Alisa už je tady? To je dobře. Doufám, že si něco snědl." sám se klidně posadil ke stolu a nestyděl se dojíst zbytky mého jídla.
"Jen se neupejpej." rýpnul jsem si. Jim se pousmál a začal něco říkat a plival po mě drobky.
"Nejdřív polkni než otevřeš zobák!" naštval jsem se a bouchnul rukama do desky stolu. Jim se omluvně usmál a hlasitě a dosti nechutně polknul.
"Říkal jsem, že je dobře, že tu nejsi zavřený ve tmě. Měl by si občas zajít mezi lidi." ukázal na mě lžící a polovina jejího obsahu skončila na stole.
"Já narozdíl od tebe slyším, co si o mě myslí." upozornil jsem ho na jistý detail.
"Aspoň by si mohl jejich mínění změnit."
"Nechápu, kde bereš ten svůj optimismus." povzdechl jsem si. Jim se na mě zkoumavě díval a pohrával si se lžící.
"Neměl si jiný účes?" zeptal se po pěti minutách zírání.
"Ne."
"Tak to se mi asi zdá, ale takhle si fakt ošklivej." rozesmál se až s sebou praštil o stůl.
"To je dobrý, já nemám city." prohodil jsem nevrle jeho směrem a urazil se.
"Tady je nějak živo." usmála se Alisa když se vrátila.
"Koupel je nachystaná, tak běž." odháněla mě pryč.
"Dík." pousmál jsem se.
"A čemu se ty směješ?" obrátila se na Jima.
"Nevidíš jak vypadá?" ukázal na mě lžičkou Jim. Na pokraji vybuchnutí jsem zastříhal ušima což odstartovalo další salvu smíchu.
"Sklapni ty idiote!" praštila ho Alisa.
"A ty se běž vykoupat!" křikla mým směrem.
"Ano má paní." povzdechl jsem si. Yuko se pořád držela za mnou, ale Alisa jí zastavila.
"Snad se nekoupeš s ním." zhrozila se.
"Je na tom něco špatně?"naklonila Yuko hlavu na stranu.
"Samozřejmě!" Alisa opovážlivě zrudla.
"Chi! Tobě to nevadí?" obrátila se na mě.
"Ne, proč by?"
"Cooo?!" měl jsem pocit, že Alisa za chvíli omdlí. Koutkem oka jsem postřehl Jima a naskočila mi husí kůže.
"Sakra Jime, proč ti teče krev z nosu?!" křičel jsem na něj. On se jenom pochechtával a snažil se jí zastavit. Napřáhl jsem se a hodil to co se mi jako první dostalo pod ruku. Což byl polštář. Přistál mu přímo v obličeji a teď jsem se ušklíbnul já.
"Jdu se koupat a až se vrátím, nikdo tady nebude!" varoval jsem je. Alisa mě neposlouchala jenom si něco mumlala a kolem hlavy jí poletovali andělíčci. Jim se zase přiblble chechtal a na stůl mu kapala krev, co mu tekla z nosu. Povzdechl jsem si a zamknul se v koupelně. Bůh ví, co si oba představují. Sundal jsem ze sebe oblečení a naložil se do horké lázně, kterou mi Alisa připravila.
"Oni tě vážně milují."usmála se na mě Yuko. Seděla u dveří a dívala se jiným směrem.
"Já vím, ale nechci, aby je kvůli mě nenáviděli." povzdechl jsem si. Yuko mě obejmula kolem ramen.
"Neboj to se nestane. Protože oni jsou tvoji přátelé, ne?"usmála se.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama