Kapitola II

31. května 2014 v 9:06 | S-chan |  Sweet dreamer - dokončená
S další nádhernou sobotou (S-chan aspoň doufá) tu je opět další díl snílka.


Poslední dobou jsem slyšel, jak si služebné špitaly, že prý si sestřička našla nějakého milého gentlemana, se kterým se schází. Myslím, že se jí na to zeptám.
Našel jsem jí před altánkem v jižní části zahrady. To místo jsem měl moc rád. Celý altán byl obrostlý popínavými růžemi. Matka i já jsme milovali růže, proto jsme jich měli plnou zahradu. Čekala na mne.
"Zase si utekl z hodiny?" pokárala mě, když viděla, jak se usmívám.
"Ale no tak, sestřičko. Nemohl jsem čekat déle, když jsi mi poslala ten vzkaz. Pan Petterson se zlobit nebude." Usmál jsem se.
"Hlavě neběhej, ať máš nohu v pořádku. Mám pro tebe malé překvapení. Chtěla bych ti někoho představit, ale rodičům ani muk, jasné!" nabádala mě. Stála ve vchodu do altánu, takže jsem neviděl, co je uvnitř.
"Samozřejmě." Zašklebil jsem se na ní. Měl jsem svou sestru vážně rád. Měli jsme ten nejlepší vztah, jaký mohli sourozenci mít. A nezměnilo s to ani, když jsme vyrostli. Byla sice o tři roky starší, ale měla mne pořád ráda.
Ustoupila a já si až teď všimnul, že za ní někdo stál. Byl to nějaký muž. Vyšel z altánu a chytil jí za ruku. Podíval jsem se na něj. Někoho mi připomínal. Když jsem se pohledem zabodl do jeho očí, srdce mi vynechalo pár úderů. Strnul jsem. To je on! To je ten, který mne zachránil. Zprudka jsem se nadechnul a snažil se přimět své srdce, aby bilo zase normálně. Co to má znamenat? Snad není on ten, se kterým se teď sestra schází!
Vypadalo to ale, že mě nepoznal. Najednou jsem nevěděl, jak se mám chovat.
"Si, stalo se něco?" zeptala se hned sestra. Byl jsem trochu zaražený. Sklonil jsem hlavu a zavrtal pohled do země.
"Nic se neděje." Usmál jsem se, i když moje srdce utrpělo hroznou ránu. Natáhnul jsem k němu ruku a pevně mu pohlédl do očí.
"Těší mě. Jmenuji se Simon. Jsem Elizin mladší bratr." Řekl jsem. Ruka se mi nepatrně chvěla. S úsměvem mi jí stisknul. Jeho ruka příjemně hřála, stejně jako oné noci. Trochu jsem nakrčil ramena. Ten dotyk nebyl obyčejný. Rychle jsem jí pustil.
"Já vím. Liz o vás často mluví. Mé jméno je Alexandr. Jsem rád, že vás konečně poznávám." Řekl mi. Takže Alexandr? Podíval jsem se na něj. Svíralo mne zoufalství. Nic jsem na to neřekl. Otočil jsem se na patě a utíkal zpátky do domu.
"Hej, Si! Nesmíš běhat, doktor ti to zakázal!" volala za mnou sestra, ale já jí neposlouchal. Zakopnul jsem a skoro spadnul, ale vyvážil jsem to a prchal do útrob domu. Zavřel jsem se ve svém pokoji. Sedl jsem si na postel a vydýchával se. Ach, to co jsem udělal, bylo vážně dospělé. Měl bych se přestat chovat jako dítě.
Lehnul jsem si a zavřel oči. Srdce mi bušilo a já si namlouval, že je to kvůli tomu běhu. Proč? Proč ze všech lidí na světě musela potkat zrovna jeho? Pár chvil jsem tam tiše ležel a přemýšlel o své budoucnosti.
"Třeba…třeba když na něj nebudu tolik myslet, tak ty pocity zmizí. Třeba to není nic vážného. Jenom obdiv k někomu tak ušlechtilému."
To jsem si tenkrát myslel.
Někdo zaklepal na dveře. Vstal jsem a otevřel. Před nimi stál on. Polknul jsem a ustoupil od nich, aby mohl vstoupit. Udělal to. Stáli jsme naproti sobě.
"Liz si o vás dělá starost." Začal nakonec.
"Omlouvám se." Špitl jsem.
"Jak je na tom noha?" zeptal se mě. Vytřeštil jsem oči. Pamatuje si mě? Podíval jsem se na něj. Ne to není možné. Musela mu to říct Liz.
"Už dobře. Nebylo to moc vážné. Doktor říkal, že pár týdnů nemám jezdit na koni a namáhat se." Odpověděl jsem. Ustoupil jsem od něj.
"Jsem rád, že to není moc vážné. V té tmě to vypadalo hůř." Usmál se na mě. Srdce mi zaplesalo. Pamatuje si mě? Ale co na tom záleží. On má rád mou sestru. Proč to teď zabolelo? Povzdechnul jsem si.
"To ano." Přitakal jsem. Blýsklo se mu v očích a udělal krok ke mně. Překvapeně jsem vydechnul.
"Vzpomínám si, že jste mi ten večer dal jakousi nabídku?" zašeptal. Zčervenal jsem.
"Co to povídáte?" odpověděl jsem stejně tiše.
"Připomenu vám to." Slíbil mi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kika kika | 31. května 2014 v 14:54 | Reagovat

Super těším se na další díl :D ! Začíná se to zajímavě vyvíjet

2 Scana Scana | E-mail | 1. června 2014 v 23:12 | Reagovat

[1]: díky! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama