Kapitola XI

2. srpna 2014 v 10:15 | S-chan |  Sweet dreamer - dokončená
S-chan k tomu nemá co dodat. Sama byla moc smutná, když to psala a proto doufá, že is povídku užíváte a že se jí podařilo napsat to tak, aby se vás to dotklo.




Vzbudil jsem se a chvíli mi trvalo než jsem se zbavil jemného oparu svého snu, který mi nabízel mnohem lepší realitu než tu, ve které jsem se právě nacházel. Posadil jsem se. Bolela mne hlava. Měl jsem pocit, jako kdyby mne bolel každý vlas. Podíval jsem se na vysoké hodiny v koutu pokoje. Ukazovali čas večeře. Vzpomněl jsem si na svůj slib sestře a s nelibostí opustil hřejivou náruč své postele.
V koupelně jsem se trochu zcivilizoval a oblékl si kalhoty. Věděl jsem, že bylo neslušné přijít na večeři tak neformálně oblečen, ale stejně jsem měl v úmyslu vrátit se hned do postele. Cítil jsem každý úder svého srdce a to mne neuvěřitelně vyčerpávalo.
Sešel jsem do jídelny a sluha mi otevřel dveře.
"Simone, jdeš pozdě. A navíc jsi dnes vynechal oběd. A přijít takhle oblečen je velice neslušné. Jdi se převléci." Začal hned otec jen co jsem se objevil ve dveřích.
"Ale drahý, nevidíš, že našemu synovi něco je?" zastala se mne matka. Vděčně jsem na ní pohlédl.
"Je pouze nedbalý. Pan Ptterson si naň zase stěžoval." Bručel. Matka na to nic neřekla, jenom ke mně přišla a usmála se na mne.
"Simone, zlatíčko, jsi v pořádku? Vypadáš hrozně a máš špatně zapnutou košili, to se ti ještě nestalo." Mrkla na mě a zapnula mi ji správně.
"To je dobré mami. Jsem v pořádku. Jenom…jenom špatně spím, to je všechno." Uchlácholil jsem jí lacinými řečmi. Bylo vidět, že mi nevěří, ale nic na to neřekla. Posadil jsem se na své místo a snažil se nekoukat na sestru, nebo Alexandra. Přitom mé oči přitahoval jako magnet.
U stolu jsem seděl shrbený a pohled zavrtával do tmavé mahagonové desky.
"Simone, posaď se rovně. Nejsi už malé dítě. Děláš nám ostudu." Syknul na mne otec, že to bylo slyšet přes celou jídelnu.
"Omlouvám se." Zamumlal jsem zcela nepřítomně a narovnal se. Pohled jsem zabodl do okna a nepřítomně sledoval déšť, který bubnoval do okenních tabulek. Služebná mi přinesla večeři a já se do ní pustil. Snažil jsem se nemyslet na to, že tak blízko sedí osoba, o které se mi zdálo. Koutkem jsem zaznamenal, že se setra chichotá něčemu, co jí Alexandr pošeptal. Na jednu stranu mi z toho bylo zle a..a na druhou jsem si toužebně přál být na jejím místě. Povzdechnul jsem si. Proč jenom nemohu být dívka? Potom bych neměl strach říci mu o svých citech.
Snědl jsem polovinu své porce a chtěl jsem se vzdálit.
"Simone." Vyřkl mé jméno varovně otec. Pohlédl jsem na něj a viděl jsem nelibost v jeho tváři.
"Od každého jídla odcházíš dříve. Dnes oslavujeme zasnoubení tvé sestry a Alexandra. Zdrž se tu ještě chvíli." Vyslovil to jako prosbu, ale takovým tónem až mne zamrazilo.
"Dovol mi potom jít se převléci." Zkusil jsem to. Zavrtěl hlavou a lusknul prsty. Sluha donesl šampaňské a skleničky. Já se ještě více zavrtal do židle a na chvíli zavřel oči. Tohle bude dlouhá noc.
Vzal jsem si skleničku a se všemi si přiťuknul. Věděl jsem, že je neslušné nedívat se do očí tomu s kým si ťuknu, proto jsem byl vystaven Alexandrovým očím. Utopil jsem se v jeho pohledu. Nemohl jsem si pomoc. Byl jsem si jistý, že vyčetl zoufalství z mojí tváře. Ťuknul jsem si s ním a rychle se napil.
Matka mezitím začala živou debatu o tom, kdy bude svatba a kde jí chtějí mít. Myslel jsem, že mi to dělá schválně. Pohrával jsem si se sklenkou, která pořád byla skoro plná.
"Simone, nic nám k tomu neřekneš?" obrátila se na mne najednou matka. Podíval jsem se na ně a bylo mi trochou hloupě, protože jsem je neposlouchal.
"Omlouvám se, neposlouchal jsem." Mdle jsem se usmál a sestra s matkou se rozesmály. Alexandr se momentálně bavil s mým otcem. Slyšel jsem jak jednají o nějakých obchodních záležitostech. Najednou jsem pocítil bodavý pocit samoty. Měl jsem pocit, že jsem tu navíc. Povzdechnul jsem si. Dopil jsem skleničku a zvedl se.
"Simone, jdeš už spát?" zastavila mne matka.
"Ano. Dobrou noc." Usmál jsem se na ně ve dveřích.
"Sladké sny." Zaslechl jsem tichý Alexandrův hlas. Zachvěl jsem se. Podíval jsem se na něj a viděl v jeho pohledu cosi zvláštního. Radši jsem rychle a tiše odešel.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | 2. srpna 2014 v 20:39 | Reagovat

Ale notááák, takhle to utnout.. :( Moc krásný díl, těším se na pokračovaní :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama