Mé a Tvé nebe

14. září 2014 v 19:37 | S-chan |  Flower of secret
S-chan tu má další takovou podivnou povídku do téhle rubriky. Tentokrát to však nebude nic násilného ani krvavého. Je to něžná povídka jejíž jediný cíl je vám zlepšit náladu. Je věnovaná vám všem, kteří stále chodíte na můj blog a snášíte vše S-chaniny úchylky (LOL). Jediné poselství téhle povídky je, že S-chan vás všechny miluje! ♥



Seděli jsme spolu v trávě. Já mu ležel s hlavou položenou v klíně a on si četl knihu. Sledoval jsem očima oblohu a hlavou se mi honily melancholické myšlenky.
,,Napadlo tě někdy..." začal jsem znenadání. Shun odložil knížku a zvědavě se na mě podíval.
,,Copak?" pobídl mne, když jsem se neměl k řeči.
,,Že dva lidé můžou vidět stejnou věc různým způsobem?" dokončil jsem myšlenku. Shun vypadal trochu nerozhodně.
,,Myslím tím, co když je mé nebe jiné než tvé?" začal jsem znovu.
,,Nebe?" přikývnul jsem.
,,Co když má moje nebe jinou barvu než tvoje? Co potom?" zazoufal jsem si. Pohladil mě po vlasech a sladce se usmál.
,,Proč by na tom mělo záležet?"
,,Je to hodně důležité. Co když žiješ pod jiným nebem než já? Jak bych se ti měl ještě více přiblížit, abych viděl stejné nebe jako ty?" kladl jsem jednu podivnou otázku za druhou.
,,Je jedno, jakou má nebe barvu, pokud můžeme být spolu. Dokud chodím po stejné zemi a dýchám stejný vzduch, záleží na tom?" líbnul mne na čelo. Zavřel jsem oči jenom pro to, abych se mohl vzápětí utopit v jeho pohledu.
,,Chtěl bych, abychom žili pod stejným nebem. Potom by mezi námi nebylo nic rozdílného, nic co by nás oddalovalo. Tvoje oči jsou pro mě překrásné, jako ty nejvzácnější drahokamy, co když je ale ty vidíš jinak? Nechtěl bych, abys to viděl jinak." vedl jsem si dále svou. Shun si povzdechnul.
,,Izuru." zašeptal moje jméno. Pohlédl jsem na něj.
,,I kdybychom žili pod rozdílným nebem, není tu nic, co by nás mohlo rozdělit. Pokud tě stále miluji a ty miluješ mne, je to v pořádku. Nemusíš se ničeho bát." Poskytl mi uspokojivou odpověď. Trochu jsem zčervenal.
,,Miluješ mne?" zeptal jsem se ho. Usmál se tak sladce, jak to umí jenom on.
,,A ty mě?" oplatil mi otázku otázkou. Skoro jsem se urazil.
,,Pochybuješ snad?" pořád si pohrával s mými vlasy.
,,To by mě nikdy nenapadlo. Miluji tě." Odpověděl mi nakonec.
,,A já tebe." Usmál jsem se na něj a zvednul se, abych ho mohl políbit.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | 16. září 2014 v 18:51 | Reagovat

Taková mini povídka, ale celkem pěkná. Izuru je tak trochu filosof. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama