Kapitola XIV

22. ledna 2015 v 17:09 | S-chan |  Sweet dreamer - dokončená

Tak zde máme jeden z posledních dílů dámy a pánové! S-chan tuhle kapitolu psala dva dny. (Konečně mohla nějak využít to, že je nemocná :D ) A bude 18+ ANO! Konečně je to tady! To, na co jsme všichni čekali. S-chan chce akorát dodat, že si psaní tohohle dílu opravdu užila, tak doufá, že si i vy užijete jeho čtení.


,,Neschovávej se přede mnou, Simone." šeptal Alexandr do ticha svého pokoje, zatímco lehký úsměv zdobil jeho tvář.
Prsty něžně odhrnoval vlasy, jež mi spadaly do tváře.
,,Ale když..." vzdychl jsem. Stále jsem tomu nevěřil. Bylo to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Alexandr mě jemně zbavoval mé vesty a nyní obratně rozepínal blýskavé knoflíčky košile.
Kdykoliv políbil nově odhalené místo mé pokožky, tak jsem cítil, jak uvnitř mne rostla vlna tepla. Zatínal jsem mu nehty do svalnatých ramen a pokoušel se tišit svůj hlas.
Brzy byla má košile zcela rozepnutá a Alexandr si začal hrát prsty s mým tělem. Jeho rty mne nepřestávaly líbat a já zavíral oči studem.
Kdykoliv jsem se mu podíval do očí, vzpomněl jsem si na všechny ty oplzlé sny, které se mi zdály v ty noci, kdy jsem se osamělý choulil v rohu své postele a nemohl uvěřit tomu, že se právě teď stávají skutečností.
Jeho rty doputovaly přes můj krku a hrdlo až k mé hrudi. Zuby a jazykem mne dráždil až jsem se musel kousat do rukou, abych nezasténal.
,,Tohle nedělej, Simone." má mysl byla zamlžená, a ten hříšný způsob, kterým vyslovil mé jméno, jí naplnil sprostými myšlenkami.
Alexandr políbil hřbet mé ruky.
,,Chci slyšet tvůj hlas." zašeptal.
,,Ale služebné..." nedořekl jsem. Vpil se mi do rtů a nenechal mě vznést ani slůvko na protest.
,,Je hluboká noc, všechny spí." jeho slova potvrdil burácející hrom, kterého jsem si však sotva všiml. Alexandrova dlaň se zatím blížila k rozepínání mých kalhot. Ještě nikdy jsem nepocítil takovou slast. Připadal jsem si pošpiněně, ale zároveň jsem létal v sedmém nebi. Až příliš pomalu mě zbavil kalhot. Tyčil se nade mnou a zatímco rukou se mne dotýkal na těch zapovězených místech, rty ochutnával mé tělo dosytosti.
Můj hlas se již více nedal utišit. Prorazil si cestu z mého hrdla a já do hluku bouře sténal Alexandrovo jméno.
Po mém těle tekly kapičky potu, hruď se hystericky zvedala a srdce mi bilo na poplach. Několik chvil jsem nebyl schopný jediného pohybu, pouze jsem si vychutnával ten pocit neuvěřitelného potěšení, které s sebou ten moment přinesl.
Jakmile jsem poté pohlédl na Alexandra zastyděl jsem se.
,,Omlouvám se, tvá ruka..." ani jsem to nedokázal doříci. On se však jenom usmál.
,,S tím se netrap." jeho hluboký hlas probouzel v mém nitru vášeň. Přitáhl jsem ho k sobě a nenasytně líbal jeho dokonalé rty. Tiskl jsem se k němu a byl zklamaný, když má horká pokožka narazila na hradbu z jeho studeného oblečení. Alexandr se položil na postel vedle mne. Mé touhou očarované prsty zápolily s jeho knoflíky až konečně byl i on osvobozený od svých svršků. Konečně jsem se mohl přitisknout k jeho nahé hrudi. Sám jsem ji mohl ochutnat a laskat. Alexandrovy ruce mi pomohly a vytáhly mne do jeho klína. Obkročmo jsem na něm seděl a cítil, že on sám potřebuje uvolnění.
Sklonil jsem se k jeho rtům a přitom nechtě pohl boky. Zavalila mě vlna vzrušení, proto jsem ten pohyb opakoval. A zas a znova. Naše rozkoší naplněná těla se o sebe třela a já pokoušel topit steny v jeho polibcích. Spíše jsem kousal do jeho rtů, než že bych je skutečně líbal a znovu zažehl ve svém těle ten žár.
Alexandrovy ruce tvrdě tiskly mé boky a držely mne blízko u něj.
Po několika chvílích se mého těla opět zmocnily mocné vlny potěšení, které mne rozechvěly.
Tiskl jsem se k jeho hrudi a snažil se povznést nad ten opar příjemné otupělosti, který obklopil mou hlavu. Cítil jsem Alexandrovy ruce ve svých vlasech, zádech až z mého rozžhaveného těla nakonec svlékl i ten poslední kus oblečení. Zahanben jsem schovával tvář v jeho rameni. Slyšel jsem tlukot splašeného srdce, nevěděl jsem však, zda-li jé mé nebo jeho.
,,Simone..." Alexandrův hlas byl zdrsnělý a přinutil mne podívat se mu do očí. Topil jsem se v tom moři hnědé barvy nehledaje záchranu.
,,Už nemohu déle čekat." šeptal mi do rtů, jež vzápětí naléhavě políbil. Přetočil se se mnou a já se opět ocitl pod ním. Odhodil ten otravný kus látky, který svíral a sám si počal rozepínat své kalhoty. Natáhl jsem k němu ruce, abych ho zarazil.
,,Mohu to udělat já?" podíval jsem se naň jiskřivým pohledem. Toužil jsem ho ochutnat.
,,Jsi si jistý?" pohladil Alexandr mou tvář. Příkývl jsem. Nechal mne, abych mu rozepnul kalhoty a s mou pomocí se zbavil i spodního prádla.
Lehl si vedle mne a nechal mne si s ním hrát. Něžně jsem pohladil jeho bok a hltal pohledem všechny ty svaly a křivky jeho těla. Opatrně jsem líbal jeho hruď, paže, břicho. Postupoval jsem stále níž a níž. Přitom jsem sledoval Alexandra, který zavřel oči a trhaně vydechl, když jsem se rty skoro dotýkal jeho...
Polil mne stud, tak velmi jsem se styděl za tu žádost, kterou jsem tak lacině vznesl. Nechtěl jsem však ustoupit. Opatrně jsem se ho dotkl a jemně ho vzal do úst. Pečlivě jsem ho ochutnával jazykem. Byl slaný, ale ta chuť byla vzrušující. Chtěl jsem jí cítit mnohem víc, proto jsem pokračoval horlivějším tempem. Cítil jsem jak se pod mými doteky stává tvrdší a tvrdší a tepe touhou.
,,Simone, to stačí...!" zaslechl jsem Alexandrův hlas. Vzhlédl jsem k němu a všiml si, že jeho tváře jsou lehce zrůžovělé. Ruku vpletl do mých vlasů a hrál si s nimi.
Něco v jeho hlase mě ovšem přimělo pokračovat s ještě větším úsilím. Zavřel jsem oči a užíval si každý pohyb. Netrvalo dlouho a měl jsem to potěšení slyšet Alexandrovy vzdychy, které vyplňovaly pokoj. Překvapilo mne, co se stalo potom. Nebyl jsem schopný to všechno spolknout. Kapky té bílé tekutiny skončily na posteli i nás obou.
,,Omlouvám se." zašeptal jsem mu, hned co jsem si otřel ústa. Nevěnoval mé poznámce pozornost.
Přitáhl si mě k sobě a tvrdě mne políbil. Plenil má ústa, zatímco si ruce smáčel v oleji. Poznal jsem to po vůni, ale nedovedl jsem si představit, k čemu by to mohl potřebovat. Alespoň ne do momentu, než se mne začal znovu dotýkal.
Vylekal jsem se a skoro vyjekl. On mne však přidržel u sebe a kousl mne do ucha.
,,Ššš... Uvolni se, nebraň se tomu." pobízel mne drsným hlasem. Znovu políbil mé rty a pokračoval ve svém úsilí. Propínal jsem se k němu slastí, která mne pozvolna začala ovládat. Ani ve svých snech jsem si nepředstavoval něco takového. Alexandrovy prsty... Hořel jsem rozpaky, neodvažoval jsem se pomyslet na to, co právě dělají.
Pouze jsem přijímal tu rozkoš, která znovu vybičovala mé tělo až na jeho krajní hranici. A zrovna tu chvíli si Alexandr vybral, aby skončil. Neubránil jsem se zklamanému stenu.
,,To nejlepší teprve přijde." slíbil mi a plácl mě po zadku. Vykřikl jsem spíše překvapením než bolestí. On mne poté pobídl, abych si vylezl na všechny čtyři. Jeho ruce znovu pevně sevřely mé boky a já ucítil zvláštní tlak. Propínal jsem se v zádech. Bojoval jsem s tou bolestí a snažil se jí překonat. Podporoval mne v tom i Alexandrův hlas, jež doléhal k mým uším vzdálený a tichý.
Po té se poprvé pohl. A podruhé. Potřetí. Nesčetněkrát. Svůj hlas jsem utápěl v načechraných polštářích a brzy spadl na lokty, protože mne ruce už nezvádaly unést.
Celé mé tělo se třáslo, nedokázal jsem je ovládat. A stejně tak svůj hlas. Ještě nikdy jsem takové zvuky neslyšel, ty vzdechy a steny, volání jména svého milovaného.
Mou duši zaplavil hřejivý, krásný pocit a já si konečně uvědomil, co to znamená, někomu zcela patřit. Zcela se mu oddat. Být s ním jedna bytost. Slyšet opakováné vyznání citů ve víru vášně.
Poprvé se mé sny staly skutečností.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama