Co je lepší nevědět

7. ledna 2016 v 14:20 | S-chan |  Týdeník
Další povídka na blogové téma týdne, která zůstala zapomenutá. Je asi trošku depresivnější, než S-chaniny ostatní povídky, je taky trochu...osobnější. Překvapivě není moc dlouhá, tak S-chan doufá, že to nevadí. (Na jednu stranu je sama překvapená, že dokázala napsat něco doopravdy krátkého :D) Tak si ji v rámci možností užijte :)




Leželi jsme spolu v teplé vyhřáté posteli. Objímali jsme se a pokojem se neslo naše tiché oddechování. On roztomile spal, ale já nemohl usnout. Cítil jsem jeho těžkou paži na svém boku a byl jsem mu tak blízko, že jsem slyšel bušit jeho srdce. Opatrně jsem ho pohladil ve vlasech, nebo se otřel svým nosem o jeho. Jenom něžně a trošičku, abych ho neprobudil. Věděl jsem, že je unavený a musí ráno do práce. Navíc jsme zase ponocovali.
Hlavou se mi honily samé hloupé myšlenky. Dokonce i po takové době, co jsme spolu strávili, jsem se jich nemohl zbavit. Možná to dělal ten věkový rozdíl, nebo to, že pořád byly věci, které jsem o něm nevěděl. Nejspíš to ale bylo tím, že on byl mojí první láskou, ale já jeho ne.
Je to stupidní žárlivost, že? Je nesmyslná, hloupá, není k ničemu. Jak se jí mám ale zbavit? Jak na to mám přestat myslet? Bolí to. Hluboko uvnitř se ta bolest ozývá. Přímo v mém srdci. A já nevím, jak ji zastavit.
Chtělo se mi brečet. Kvůli takové pitomosti. Chtěl jsem se k němu otočit zády, schoulit se do klubíčka, jít spát na gauč, být od něj na chvíli pryč. Místo toho jsem se ani nepohnul a dál jsem zíral do jeho tváře bez výrazu. Přemýšlel jsem nad tím, co se mu zdá. Co se mu honí hlavou. Dal bych pomalu všechno na světě za to, abych to věděl.
Nedokázal jsem přestat myslet na jeho bývalé partnery. Jací byli? Chovali se stejně jako já? Byli lepší v posteli? Jak vypadali? Logicky vím, že tyhle myšlenky nemají absolutně žádný smysl. Samozřejmě, že nemají. Ale přesto jsem nedokázal myslet na svoji první pusu, kterou jsem od něj dostal, na všechna svoje poprvé, která si ode mě vzal, a na to, že pro něj to už výjimečné nebylo. Chtěl jsem vědět, jaká byla jeho první pusa, jaké bylo jeho první milování, ale zároveň, když mi o tom vyprávěl, tak to bolelo.
Je to hloupé, tahle žárlivost. Moc dobře to vím. A přesto, že to drásá moje srdce, stejně se ho vždycky zeptám. Mámím z něj detaily, chci to vědět, abych se tím mohl později trýznit a porovnávat to s tím, jaké to bylo pro mě. Říkal jsem si, jak je to nefér. Jak je nespravedlivé, že já mu patřím naprosto celý, ale on mě už ne. Jeho části, které jsou pro mě nejdůležitější, má někdo jiný. Jak bych jenom mohl tuhle trýznivou žárlivost zastavit? Jak bych se s tím měl vyrovnat? Časem? To zatím nezabralo. Snažil jsem se tolikrát. Snažil jsem se to brát pozitivně. Jakože díky té minulosti je osobou, kterou miluji dnes. Že to je něco, co mě nemůže ovlivnit, protože se to stalo dávno. Je naprosto přirozené, že se to stalo, je to dokonce správně, že se to stalo.
Zhluboka jsem si povzdechl. Proč to nemůžu být já? Proč ho nemůžu milovat jako první já? Proč si nemůžu ukradnout všechny ty důležité chvíle pro sebe? Proč mi nemůže patřit úplně celý tak, jako já patřím jemu? Proč to musím dělat tak komplikované?
Po tváři mi stekla slza, kterou jsem rychle setřel. Zavřel jsem oči a snažil se spát. Pro dnešek jsem si už zakázal myslet na všechny ty věci, o kterých by bylo lepší, kdyby je vůbec nevěděl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama