Love letter - 7. část

5. ledna 2016 v 15:31 | S-chan |  Love Letter
Další díl je tu! S-chan je sice nemocná a měla by dělat tunu jiných věcí, ale měla tu správnou náladu, tak napsala další část. Užijte si jí a všechno nejlepší do nového roku! :)



Probudila mě známá hudba mého budíku a já jí nechal pár chvil hrát. Polovinu noci jsem stejně nespal a teď se mi chtělo prostě akorát zírat do stropu a na nic nemyslet.
Přece jenom jsem se přinutil vstát a mechanicky jsem se oblékal. Popadl jsem tašku a vyrazil jsem.
Doufal jsem, že se s ním nepotkám, že s ním nebudu muset jít až ke škole. Akorát ve chvíli, kdy jsem zamykal dveře od pokoje, se ty naproti otevřely. Srdce se mi zastavilo a nervozitou se mi sevřel žaludek. Nedívej se na něj. Nedívej se na něj. Nedívej se na něj. Opakoval jsem si. Věděl jsem, že kdybych se na něj podíval, tak se akorát rozbrečím. A připomenu si, že mě podvedl.
Večer jsem přemýšlel nad tím, jestli bych měl roztrhat jeho dopisy, jestli bych mu to měl dát nějak sežrat, ale nakonec jsem to neudělal. Prostě jsem je schoval do šuplíku a předstíral jsem, že se nestaly.
"Ahoj," pozdravil mě Tetsu. Skoro šeptal a já nemohl odhadnout, jakým tónem to řekl. Letmo jsem se na něj podíval. Vypadal, jako kdyby celou noc nespal. Měl kruhy pod očima a tvářil se provinile. Mě to akorát rozzlobilo.
"Nemůžeš toho už konečně nechat? Nech mě být," zasyčel jsem na něj. Víc jsem se jeho směrem nepodíval a dal si sluchátka do uší. Vyrazil jsem do školy. Srdce mi z toho setkání bušilo a já cítil knedlík v krku. Vážně mi bylo do breku. Vytáhnul jsem knížku a zarazil do ní nos.
Podařilo se mi trochu uklidnit, než jsem došel do školy. Když se za rohem vynořila, tak jsem akorát polknul a ignoroval všechny ještě úporněji než předtím.
U skříněk jsem nestrávil ani minutu a už jsem vyrazil do třídy. Když jsem si sedal na svoje místo, tak jsem si uvědomil, že je přesně uprostřed třídy. Že na mě každý může vidět. Nikdy předtím jsem se necítil tak špatně. Radši jsem se vůbec nedíval ke dveřím, kde seděla ta skupina pologramotných opic. Věděl jsem, že kdykoliv se od teď zasmějí, tak to bude pravděpodobně na můj účet. Vážně, jak jsem mohl být tak hloupý a otevřít se mu? Proč jsem mu začal věřit? Proč jsem začal přemýšlet nad tím, že k němu doopravdy něco cítím? Položil jsem si hlavu na ruce a zavřel jsem oči. Zhluboka jsem dýchal. Počítal jsem, za jak dlouho budu maturovat a kolik dní tu ještě musím přežít.
Víc než kdykoliv předtím jsem si uvědomoval, že sedí za mnou. Že mě pravděpodobně pozoruje, že na mě kouká a vypaluje mi tím díru do zad. Že by stačilo se pootočit a viděl bych, jak se tváří. Mohl bych s ním mluvit. Pročísnul jsem si prsty vlasy a radši se soustředil na učení. Dělal jsem si poznámky a doufal, že nikdy nezazvoní na přestávku.
Další hodinu jsme totiž měli v jiné učebně. Pomalu jsem si balil věci a snažil se myslet na knížky, na sluníčko, na ptáčky a motýlky, abych si vylepšil náladu. Moc se mi to nedařilo. Pořád jsem si odmítal přiznat, jak moc mě to bolí. Ztracený v myšlenkách jsem si ani neuvědomil, že na mě Tetsu čeká. Až když jsem vzhlédnul, tak jsem ho uviděl stát u dveří. Opíral se o futra a ruce měl překřížené na prsou.
Vyzývavě jsem se na něj podíval.
"Potřebuješ něco?" zeptal jsem se, jak jsem se k němu blížil.
"Jo, chtěl bych s tebou mluvit," přikývnul. Zatarasil mi východ.
"Proč? O čem?" chtěl jsem to mít u za sebou.
"To tady rozebírat nebudu, můžeme se vidět po škole?" svěsil ruce a pokusil se dotknout mojí tváře. Odstrčil jsem jeho ruku a bylo mi hrozně.
"Proč? Jenom proto, abys měl o čem psát těm debilům? Jenom proto, aby ses mi mohl smát víc a ubližovat mi víc než teď? Proč bych si to měl nechat líbit?" díval jsem se mu do očí. Vypadalo, že ztrácí půdu pod nohama.
"Takhle to nebylo, právě proto ti to chci vysvětlit!" oponoval.
"Já vím moc dobře, jak to bylo!" naštval jsem se. On se díval překvapeně a trochu vylekaně.
"Jo! Vím, proč si s tím začal! Že ses mi chtěl pomstít kvůli tomu, že odmítám holky, když se mnou chtějí chodit. Ale víš ty co? Na rozdíl od tebe, já jsem slušnej. Odmítám je proto, že je nemám rád, protože třeba s nikým chodit nechci! Nejsem jako ty, kterej si hraje s citama ostatních, něco na ně zkouší a potom je podrazí. To je ta nejhnusnější věc, jakou si mohl kdy udělat!" samozřejmě, že jsem brečel. Trochu to zkazilo moji plamennou řeč, ale to bylo celkem jedno. Důležité bylo, že Tetsu konečně sklapnul a nevěděl, co na to říct. Nedíval se mi ani do očí.
"Neušil jsem, že…" začal něco mumlat.
"Co? Že jsem bi? Že by ses mi mohl opravdu líbit? Netušil si, že by mi to mohlo ublížit?" už jsem mluvil potichu. Taky jsem se díval někam bokem. Chtěl jsem od něj co nejrychleji pryč.
"Nedělej si ze mě prdel. A už mě tím přestaň ponižovat. Užil sis svoji legraci, tak mě nech být," chtěl jsem ho odstrčit a obejít, ale on mě chytil za ruku.
"Všechno, co jsem ti říkal a psal, byla pravda," začal najednou.
"Nech mě jít, nechci to poslouchat!" chtěl jsem se mu vysmeknout.
"Poslouchej!" trochu zvýšil hlas. Podíval jsem se na něj a on mi setřel slzy z tváří. Díval se mi do očí.
"Omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit. Opravdu ne,"
"Jak ti teď po tom všem mám věřit?" hlesnul jsem.
"Tak přemýšlej, proč myslíš, že jsem s tím vůbec začínal?" díval se mi do očí. Cože? Proč s tím začínal?
"Co já vím? Protože jsi idiot," zamumlal jsem. On se usmál a cvrknul mě do čela.
"Špatná odpověď," pustil mě a nepřestával se usmívat.
"Tak proč?" dotíral jsem na něj.
"Zkus na to přijít sám," mrknul na mě. Začalo zvonit na hodinu, tak odcházel pryč a ještě na mě volal, ať pohnu nebo přijdu taky pozdě. Já na něj koukal jako na zjevení. Cože? Co to má znamenat? Proč s tím začal? Copak já umím přemýšlet jako debil? Jak to mám vědět? Zmátl mě tím a štvalo mě, že má očividně dobrou náladu. To už si jako myslí, že jsme zase kamarádi? Já se ale pořád zlobím! Běsnil jsem v duchu. Vážně! Proč to musí pořád dělat tak složité?!
Debil jeden.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama