Love letter - 8. část

8. února 2016 v 16:31 | S-chan |  Love Letter
Tak tu je další kapitola! Už jsem zase trochu víc promyslela příběh, takže můžeme pokračovat :) Ještě jsem hodím jednu povídku dneska, tak se máte na co těšit.




Už jsem se ani nesnažil předstírat, že rozumím tomu, co se děje. Po naší krátké výměně názorů ve třídě to opravdu vypadalo, jako kdyby měl teď Tetsu zase normální dobrou náladu, a jako kdyby se nic nestalo. Aspoň na nějakou dobu.
Nemluvili jsme spolu, protože jsem se mu vyhýbal. Nechtěl jsem na něj myslet, bolelo mě to. Myslel jsem si, že mu můžu věřit, že je někdo jiný, než na koho vypadá na první pohled, ale nebyla to pravda. Ve skutečnosti mi vážně chtěl jenom ublížit. Jenom se mi chtěl vysmát.
Žádné dopisy od něj nepřicházely a já ty původní nechal být. Už jsem se na ně nedíval, nevěřil jsem jedinému slovu v nich. Myslím si, že kdybych jim věřil, tak by to bolelo mnohem víc. Život se začal vracet do starých kolejí.
Vůbec jsem se netajil tím, že se mu chci vyhýbat. Ve třídě jsem ho přehlížel, vyhýbal jsem se mu na těláku, na ubytku jsem chodil dřív a načasoval si to vždy tak, abychom se nepotkali.
Začal jsem chodit do knihovny. Dokázal jsem se tam líp soustředit. U sebe v pokoji jsem ho nedokázal vytěsnit z hlavy. Až příliš dobře jsem si uvědomoval, že je v pokoji hned naproti…
Tak jsem se schovával mezi knížkami, často jsem dokonce seděl v knihovně na zemi a jenom se opíral o nějaký regál. Listoval knihami a snažil se přijít na to, co bych měl se svým srdcem teď dělat.
Byly to asi tři čtyři týdny, co jsme spolu naposledy promluvili. S každým dalším dnem se ochlazovalo, až tu byl najednou listopad.
Šel jsem domů pozdě večer. Knihovna už zavřela a já si užíval procházku v houstnoucím šeru. Nemohl jsem si číst, tak jsem vdechoval chladivý vzduch a poslouchal hudbu. Pomalu jsem dostával dojem, že bych na tu hloupost mohl klidně zapomenout. Hned teď. Že bych se tím vůbec trápit nemusel.
O opaku jsem se přesvědčil, jenom co jsem se ocitl před svým pokojem. Na dveřích jsem měl přilepenou obálku. Nebyla nadepsaná, ale já věděl, co znamená. Strhnul jsem ji a trochu zmačkal v ruce. Skoro jsem se chtěl začít smát. Tak on toho vážně nenechá! Musí do mě pořád rýt. Nemůže mi dát pokoj.
Vešel jsem do pokoje a odhodil jsem všechny přebytečné věci na podlahu. Potom jsem se posadil na postel a zíral na obálku, jako kdyby byla můj největší nepřítel.
Váhal jsem. Měl jsem úplně stejný pocit, jako když jsem dostal tu první. Tentokrát, ale chyběla ta sladká slova a něžná pusa, uvědomil jsem si.
Rozechvěle jsem jí otevřel a vyndal list papíru. Rozevřel jsem ho a ze stránky na mě koukala tři slova.

Přijď ke mně.

Chvíli jsem na to zíral a nechápal. To je všechno? Nic víc? Zmačkal jsem papír a pročísnul si vlasy. Jenom si se mnou zase hraje. Neměl bych tomu vůbec věnovat pozornost, ani se snažit ho pochopit.
Vydržel jsem sedět na posteli dalších pět minut, než jsem se naštvaně zvedl a plný zvědavosti a rozhořčení jsem se vydal do pokoje naproti.
Rázně jsem zaklepal na dveře. Docela nahlas. Tetsu mi otevřel, a když mě viděl, tak mu koutky úst vystřelily nahoru. Nic mi neřekl, jenom otevřel dveře a nechal mě vstoupit. Vešel jsem do chodby a zůstal tam stát.
"Co po mně chceš?" šel jsem rovnou k věci.
"Chci s tebou mluvit. Pojď si sednout," pobídnul mě.
"Nechci, řekni mi to teď," odmítl jsem. Nechtěl jsem se tu zdržovat déle, než bylo nutné. Tetsu mě jemně vzal za ruku a znovu mi naznačil, abych šel s ním. Chtěl jsem se na něj nasupeně podívat, chtěl jsem jeho ruku pustit, vysmeknout se, utéct od něj a jeho pitomostí pryč. Ale jeho ruka hřála tak důvěrně známým teplem, že mi srdce vynechalo úder.
Nechal jsem se posadit na postel. On si sedl vedle mě a chvíli bylo ticho. Díval jsem se na něj i na pokoj celkově. Měl tu pořád stejně uklizeno, dokonce mírně pootevřeným oknem pouštěl dovnitř čerstvý vzduch. On sám vypadal, že nad něčím přemýšlí, měl neobvykle vážný výraz. Jakmile se na mě podíval, věděl jsem, že to, co bude následovat, myslí smrtelně vážně. V jeho očích nebyla ani stopa po legraci nebo vtipu.
"Chápu, žes potřeboval nějaký čas, aby ses s tím vším srovnal. Abys to, co se stalo, mohl pořádně promyslet. Chtěl jsem počkat, dokud se neuklidníš a potom s tebou zkusit mluvit znova, ale už nemůžu. Už jednou jsem ti říkal, že jsem netrpělivý člověk a já-á..." jeho hlas se vytratil. Prohrábnul si vlasy a bylo na něm poznat, že je nervózní. Co se to s ním děje? Co mi chce říct? Vůbec jsem nechápal, proč by se měl takhle tvářit.
"Chci s tebou zase mluvit. Chci tě víc poznávat. Nesnáším, když se mi vyhýbáš, když mě ignoruješ, když si nepřeješ, abych existoval a abys mě vůbec musel vidět," podíval se na mě. Ve mně byla malá dušička. Chtěl jsem na to něco říct, ale nenechal mě. Pokračoval dál.
"Bolí to. Vím, že jsem tě zranil, a věř mi, to bylo to poslední, co jsem chtěl. Nikdy jsem tě nechtěl podvést," zase se odmlčel.
"Ale jak ti mám věřit po tom všem? Jak bych mohl věřit těm krásným slovům, cos napsal, když se chováš úplně jinak?" využil jsem příležitosti. Tetsu si povzdechnul a jemně mě vzal za ruku.
"Proto jsem ti to chtěl vysvětlit. Přemýšlel jsem o tom, že ti napíšu další dopis, ale potom jsem si uvědomil, že něco tak důležitého by se mělo říkat přímo. Z očí do očí. Že na tohle papír a tužka nestačí," jemně mě hladil palcem. Vypadalo to, že ho to trochu uklidňuje.
"Co když nemám chuť poslouchat tvoje vysvětlení?" podíval jsem se na něj smrtelně vážně. Nenechal moji ruku jít.
"Tak to máš smůlu. Vysvětlím ti to, ať už chceš nebo ne," ušklíbl se. Vážně? Teď bude dětinský? Kývnutím hlavy jsem ho pobídl, aby začal. Měl pravdu v tom, že jsem byl zvědavý. Pokud se se mnou chtěl takhle setkat, tak to muselo něco znamenat.
"S klukama je to složitý. Oni nejsou špatná parta, je s nima sranda a jeden si s nimi dobře pokecá. Ale na druhou stranu jejich žerty někdy můžou zajít příliš daleko. A potom můžou dost ošklivě zranit. Taky si ze mě občas utahujou, takže vím, jak umí být nepříjemný. Co se stalo ten den, jak jsme spolu mluvili, tak to všechno byla debata, která začala už den předem, když tu byli u mě na pokoji," pohodlněji se opřel o zeď, aby se zároveň mohl natočit ke mně čelem. Jeho palec pořád jemně hladil moji ruku a trochu mě rozptyloval.
"Oni nikdy mi pořádně nevěřili, že jsem gay. Mysleli si, že si z nich dělám srandu, že to není pravda, že se akorát vymlouvám, protože jsem ještě nepoznal tu pravou a podobné věci. Ten večer jsme se o tom zrovna bavili. Potom, co jsem na tebe hodil tu plechovku, za což se mimochodem omlouvám, se řeč stočila na tebe a na to, jestli náhodou nemáme jednu věc společnou. Protože tě nikdy neviděli projevovat zájem o... nikoho.
Začal jsem o tom přemýšlet, a když jsem tě druhý den ráno viděl s tou další, tak jsem si řekl, že na tom možná něco je. Že možná jsi na tom podobně jako já. A to mě přinutilo dívat se na tebe v úplně jiném světle. Kluci měli nějaký debilní kecy a já, protože jsem mluvil s nima, jsem si z toho dělal taky srandu. Ale myslel jsem to vážně. Když mi říkali, že si mám dávat pozor, abys mě náhodou neuhranul, uvědomil jsem si, že už je vlastně docela pozdě, protože už jsem tě nemohl dostat z hlavy," udělal si pauzu a uhnul očima bokem. Já na něj zíral a byl jsem trochu na rozpacích.
"T-to je příliš informací najednou," vykoktal jsem, "ty, že jsi gay?" podíval jsem se na něj.
"A proč ne?" zatvářil se ublíženě.
"A teď se mi snažíš říct, že to všechno vlastně bylo úplně jinak? Že jsi to neudělal proto, abys mě zesměšnil?" měl jsem problém s tím to všechno akceptovat, takhle najednou. Tetsu si zhluboka povzdechnul.
"Já vím, že se to seběhlo sakra nešťastně a že to může znít jako něco, co jsem si vymyslel, ale je to pravda. Všechno, co jsem ti řekl nebo napsal, byla pravda," mluvil tiše. Díval jsem se na něj. Vypadal jako hromádka neštěstí a já jsem se přistihnul, že už mu odpouštím. Tak to teda ne! Mluvil jsem k sobě v duchu. Nemůžu se nechat zlomit takhle jednoduše!
"Pro mě, to bylo hrozně těžký. Na jednu stranu jsi mi psal tak hezký věci a na tu druhou ses dál bavil s nima, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby se mezi námi nic nevyvíjelo. Vůbec jsem tomu nerozuměl, proč bys měl o mě mít zájem? Hrozně to bolelo, když to vypadalo, že to děláš proto, abys mi ublížil," začaly mi vlhnout oči a já rychle kouknul někam jinam než na něj.
"Chtěl jsem ti to ten poslední měsíc oplatit. Abys věděl, jaký to je. Jak pitomě jsem se cítil," zabodl jsem oči do prostěradla. Nechtěl jsem brečet. On mě pohladil po tváři a zajel rukou do mých vlasů.
"Promiň, je mi to vážně líto. Dokážeš mi odpustit?" podíval jsem se na něj a dlouho mlčel.
"Nevím," povzdechl jsem si nakonec. Promnul jsem si kořen nosu otlačený od brýlí. A potom jsem si vzpomněl na tu nejdůležitější věc.
"A co ta smska? To kvůli čemu se všichni tak smáli, když našli moji knížku…" podíval jsem se na tvrdě. Začal lovit mobil v kapse a chvíli něco ťukal. Potom mi ukázal jejich konverzaci.
"Vidíš? Tohle jsem jim původně poslal. Jak se ožrali, tak si to přebrali po svým," koukal jsem na displej jeho mobilu a četl jsem: Je zrovna u mě! Už jsem ho dostal do postele…hahahaha. Ale vážně, bojí se bouřky? Není to roztomilý?
Srdce mi poskočilo a já cítil, jak červenám.
"Takže to je opravdu pravda?" podíval jsem se mu do očí. Přikývnul.
"Netvrdím, že ze začátku v tom nebyla nějaká hra, ale nelhal jsem ti," stiskl moji ruku pevněji a zadíval se mi do očí, "doopravdy tě mám rád," dodal šeptem. Zčervenal jsem a trochu se od něj odklonil. Schoval jsem tvář do dlaně a uhnul pohledem. Vážně to je všechno pravda? Doopravdy mu můžu věřit? Nedělá ze mě blázny, jenom aby získal moji důvěru? Má mě rád? Doopravdy mě má rád? Všechny ty zážitky a doteky a slova, všechno to bylo opravdové? Ne jenom hrané? Cítil jsem, že rudnu pořád víc.
"Jsem z toho zmatený," přiznal jsem se. Tetsu se pousmál a stáhnul ruku z mojí tváře.
"Nedivím se ti. Sám jsem se v tom ztratil,"
"Už žádné hry?" podíval jsem se na něj vážně.
"Už žádné hry," přikývnul, "můžu tě obejmout?"
Chvíli jsem mu bezradně koukal do tváře a potom přikývnul. Přisunul se ke mně blíž a na chvíli pustil moji ruku. Přitisknul mě k sobě a já schoval obličej do jeho ramene. Objal jsem ho kolem krku a ucítil vůni jeho šampónu.
"Prosím, už se mi nevyhýbej," zašeptal mi. Jemně jsem přikývnul. Měl jsem hlavu v oblacích, netušil jsem, co to vlastně dělám, proč mu věřím, proč mu chci odpustit. Jestli pro něj nějaké city doopravdy mám. Jestli je chci mít.
Pustil mě a usmál se. Já nevěděl, jak bych se měl tvářit, tak jsem uhnul pohledem.
"Mimochodem, přečetl jsem tu knížku. Už je to docela dlouho, ale neměl jsem čas, ti jí vrátit," na chvíli vstal a hledal jí na stole. Potom mi jí podal a já se na ni nevěřícně podíval. Vážně bych nevěřil, že mi jednou kniha způsobí tolik problémů.
"A jak se ti líbila?" zeptal jsem se opatrně.
"Byla smutná, ale ten konec je úžasnej. Jsem rád, že jsem si jí mohl přečíst a dostat tak ochutnávku z tvého světa," usmál se na mě.
"Není to nic tak skvělého," mumlal jsem.
"Ale je. Byl bych rád, kdybych si mohl přečíst nějakou další," vedl stále svou. Usmál jsem se. Zalistoval jsem v ní a četl si věty z jednotlivých stránek.
"Akio," oslovil mě znenadání.
"Copak?" vzhlédnul jsem k němu. Byl jsem si jistý, že to bylo poprvé, co mi tak řekl.
"Budeš mě brát vážně? Budeš vážně přemýšlet o tom, co jsem ti řekl?" narážel na své vyznání.
"Budu," šeptnul jsem.
"Mám takovou radost," plácnul sebou do peřin, "že se to vyjasnilo. Měl jsem z toho strach," zakryl si obličej rukama. Potom si je dal za hlavu a usmál se na mě.
"Chtěl bych tě políbit," vypadlo z něj znenadání. Zrudnul jsem a zakoktal se.
"C-cože? P-proč?"
"Můžu?" znovu se posadil a užíval si pohled na mě v rozpacích.
"Ne! Vždyť spolu nechodíme…" co to zase říká?
"Na to přece spolu nemusíme chodit," zasmál se. Chtěl se ke mně naklonit, ale já mu zatlačil knihou na hruď.
"Ale musíme," podíval jsem se mu do očí. Chvíli jsme byli ticho a jenom měřili své odhodlání pohledem, ale nakonec to Tetsu vzdal.
"Tak dobře. Chtěl jsem to aspoň zkusit," usmál se.
Zvedl jsem se z postele a knížku držel v ruce.
"Tak já bych už šel," cítil jsem svoje rozpaky a byl jsem z toho nervózní.
"Dobře, dobrou noc," lehnul si zpátky do peřin. Pořád mu na rtech seděl jemný úsměv.
"Dobrou," odpověděl jsem a nemohl se dočkat, až se schovám za dveřmi svého bezpečného pokoje.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yuki Yuki | E-mail | Web | 14. února 2016 v 20:15 | Reagovat

Nádherný díl! Nějak jsem opustila svět povídek, ale vracím se! Jsem ráda, že jsem zrovna s tím začala u tebe :-)
Těším se na pokračování! :-)

2 KulPora KulPora | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 21:24 | Reagovat

Pokrasnenie armpit brings inconvenience, aches. to Carry visit doctor is not appropriate. Seal under the muscle cavity may turn out to be cancer illness. However often it is consequences frequent use deodorants, violation rules personal hygiene, increased sweating. Redness causes a close blouse, alien razor, the virus.
<a href=http://armpit.info/a-painful-lump-in-the-armpit>lump under armpit hurts</a>  
Discomfort under the arm, inflammation, lump becoming hot? This is the boil that should operated on, next take antibiotics. initial stage treat lotions, anti-inflammatory medicines. When the process is started, need surgery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama