Láska anděla - IX

28. listopadu 2016 v 0:32 | S-chan |  Láska anděla
Je tu i další díl andílka! Nechci se tu moc rozepisovat, blog má nějaké haluzné období, co se délky článku týče. Nicméně si ho užijte!



Ráno jsem se vzbudil spíš pocitem, než že bych doopravdy slyšel budík. Keito se vedle mě pohnul a s mumláním ho vypnul. Já jsem zaznamenal zimu, když se převalil a to mě probralo úplně.
"Děje se něco?" zeptal jsem se ho. Rozlepil jsem ospalé oči a viděl, že už zase spí. Jemně jsem mu zatřásl ramenem.
"Neměl bys vstávat?" budil jsem ho.
"Ne," zamručel.
"A co škola? Nebudeš mít problém, když tam moc dlouho nebudeš chodit?" nepřestával jsem s ním třást.
"Vyháníš mě z mojí vlastní postele?" otevřel jedno oko a zamračil se.
"Samozřejmě, že ne. Jenom nechci, abys měl problém kvůli mě," posadil jsem se a sledoval ho. On si povzdechnul a nakonec oči otevřel.
"Ty jsi teda spíš anděl krutosti," protáhnul se.
"Ale co to povídáš. To není pravda," ohradil jsem se a stáhnul z něho peřinu. Začal se po ní se smíchem natahovat, ale já mu jí odmítal dát.
"Koukej vstávat," popoháněl jsem ho. On se vyhrabal na všechny čtyři a já si všechnu peřinu nahrnul na sebe, aby jí nemohl zase vzít. Vyřešil to jednoduše. Začal se sápat na mě.
"Jsi hrozně těžký," zaúpěl jsem, když se na mě posadil.
"To je tvůj trest za to, že mě tak hrozným způsobem budíš," šmátral rukou pod peřinou a začal mě lechtat.
"Ne, prosím, ne!" smál jsem se.
"Udělal jsem to pro tvoje dobro," snažil jsem se mu vykroutit. Na chvíli toho nechal a já se mohl vydýchat.
"Pak kdo je tady zlý," zamračil jsem se na něj já. On se opřel o lokty vedle mé hlavy a koukal se mi do očí. Měl jsem pocit, že atmosféra najednou zvážněla, a nevěděl jsem, co s tím. Koukal jsem střídavě na něj a na všechno možné kolem.
Začal si hrát s mými vlasy a usmál se. Trochu mě to uklidnilo.
"Pořád jsi těžký, víš?" špitnul jsem.
"Co bys řekl, kdyby se tu najednou zjevil noční Keito?" ignoroval moji poznámku.
"To se může stát jenom v noci," namítnul jsem.
"Třeba ještě pořád spíš. Ve skutečnosti vůbec není ráno," mluvil dál.
"I kdyby, proč by se tu chtěl noční Keito zjevovat?" zeptal jsem se ho.
"Proč asi?" zopakoval moji otázku a pohladil mě po tváři. Jeho ruka se vpletla do vlasů a hladila mě.
"Copak už nevíš, o čem jsme to mluvili?" utápěl jsem se v jeho hlase, který mnou rezonoval.
"O nebezpečných věcech," odpověděl jsem bez váhání.
"Přesně tak," Keito se usmál, ale podivně. Měl v očích výraz, kterému jsem nerozuměl. Byl jsem z celé té situace nervózní. Začínalo mi být pod peřinou horko, a když mi seděl na břiše, tak se mi špatně dýchalo. Přesto jsem měl ale pocit, že tuhle situaci nechci narušit.
"Co bys tedy řekl na trochu toho nebezpečí?" zašeptal mi do ucha. Jemně se svými rty otřel o mou tvář. Zrudnul jsem a v hlavě se mi zrodil zmatek. Co tím myslí? Nechtěl jsem si připustit, že by to mohlo být snad něco zvrhlého. Taková láska přece není, ne? Není zvrhlá ani oplzlá ani úchylná. Je krásná a načechraná a něžná. Snažil jsem se upamatovat na všechny ty věci, které nás učili, co je láska, jak se tvoří, co to znamená. Že láska není chtíč. Mezi anděly je to něco mnohem hlubšího.
Ale tady nejsem v nebi...
Uvědomil jsem si, že moje ruce aspoň z části odhrnuly peřinu, a váhavě Keita objaly. On se mi díval celou dobu do očí a čekal na moji odpověď.
"Možná malinkatou trošičku nebezpečí bych snesl," zašeptal jsem. Byl jsem zvědavý, co tím myslí. Moje srdce i mysl byly rozčarované a já ho měl plnou hlavu. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že by to snad mohlo mít nějaké následky. Keito se usmál tak nádherně, že mě to uvrhlo do ještě větších rozpaků. Znovu mou tvář pohladil a potom se ke mně naklonil. Věnoval mi můj první polibek. Nebyl to úplně polibek. Spíš taková trochu nemotorná pusa, ale zamávala se mnou pořádně. Ani jsem nestihl zavřít oči. Ačkoliv ten okamžik nemohl trvat dlouho, měl jsem pocit, že je nekonečný. Srdce mi málem vyskočilo z hrudi a já vůbec nevěděl, co mám dělat. Cítil jsem, že se mi třesou ruce.
Keito se na mě podíval trochu poplašeně. Hned ze mě slezl a posadil se ke mně zády.
"Promiň. Já... Promiň," řekl mi a spěšně se převléknul. Sledoval jsem ho a nezmohl jsem se ani na slovo. Zůstal jsem ležet v posteli a zíral jsem vytřeštěně do stropu. Nepochopil jsem, co se to vlastně odehrálo. Bylo mi hrozné horko, cítil jsem, že mi tváře žhnou, ale nerozuměl jsem tomu proč. Vůbec jsem nechápal koncept fyzického vzrušení ani tělesné slasti. Proto jsem nevěděl, jestli to, co se událo bylo dobré nebo ne.
Slyšel jsem z bytu bouchnutí dveří a to mě vrhlo do reality. Rychle jsem vylezl z postele a vyrazil do kuchyně. Doufal jsem, že Keito neodešel. To by vůbec nedopadlo dobře, kdyby teď odešel. Určitě bych mu to měl líp vysvětlit, to co se stalo. To, jak jsem se cítil. Cloumal mnou zmatek.
V kuchyni nebyl a moje obavy stoupaly. Zkusil jsem záchod a nakonec koupelnu. Našel jsem ho tam, jak si myje obličej studenou vodou.
"Keito," oslovil jsem ho měkce.
"Copak potřebuješ?" nepodíval se na mě a vyndal si kartáček a zubní pastu.
"Chci s tebou mluvit, musím ti to vysvětlit," zkusil jsem to. Keito si povzdechnul a mě bodlo u srdce.
"Nic mi nevysvětluj. Vím, že jsem překročil veškeré hranice. Už nic takového dělat nebudu, tak můžeš být klidný," začal si čistit zuby. Díval jsem se na něj a přemýšlel, jak tuhle situaci zachránit. Chtěl jsem se ho dotknout, ale podvědomě jsem tušil, že by se akorát odtáhnul pryč.
"Nezlob se. Promiň. Nic jsi nepřekročil a nic zlého se nestalo. Je to... je to trochu trapné téma, protože jsem anděl, víš? V nebi nemáš hmotné tělo, takže tam neexistuje... ss-s-sex jako takový. Ani žádné touhy n-nebo tak. Ani žádný fyzický kontakt. Proto jsem nikdy nic takového nikdy nedělal, a moc dobře nevím, jak to funguje. Takže to já bych se měl omlouvat tobě. Nevím, jak na tyhle věci reagovat," nějak jsem tohle všechno vykoktal. Můj pohled se někdy v průběhu stočil stranou, takže jsem neviděl Keitův výraz, když se na mě podíval. Věděl jsem akorát, že mi hoří tváře a srdce buší. Chvíli bylo ticho. Potom si vypláchnul pusu a zíral do zrcadla.
"To je... nevím, co na to říct. Promluvíme si o tom ještě odpoledne, ano? Teď už budu muset jít," vzhlédl jsem k němu a uklidnilo mě, že se usmíval.
"Takže je všechno v pořádku? Nezlobíš se na mě?" ujišťoval jsem se. Keito se pročísl několikrát prsty vlasy, ale nakonec se upřímně usmál.
"Vůbec ne. A ty si taky nedělej starosti," prošel kolem mě a začal se oblékat.
"Měl bych se vrátit brzy. Tak kolem půl třetí. Zvládneš to tady do té doby? Kdybys chtěl jít ven, tak tady máš náhradní klíče, ale dej pozor, aby ses neztratil. Jinak se můžeš zabavit, čím chceš. Budu pospíchat, abychom... se brzy viděli," usmál se a překotně mi dával poslední instrukce.
"Nikam nepůjdu," opětoval jsem jeho úsměv.
"Dobře, tak... se zatím měj," mávnul na mě a zavřel za sebou dveře.
"Ahoj," šeptnul jsem do prázdné chodby. Čekal jsem, dokud jeho kroky neodezněly a potom jsem se jako ve snách vydal do obyváku. Tak jsem se posadil a přemýšlel o tom všem.
Podařilo se mi ho uklidnit? Nic hrozného se nestalo, ne? Všechno bude v pořádku. Vrátí se brzy... Podíval jsem se na hodiny a zjistil jsem, že zas tak brzy to nebude. Povzdechnul jsem si. Byla mi zima, proto jsem se vydal do ložnice. Lehnul jsem si a vnímal jeho vůni. Přehrával jsem si okamžik mého prvního polibku a přemýšlel, co jsem měl udělat jinak. Jaká by měla být moje reakce, aby to dopadlo dobře, aby neodcházel Keito tak zklamaný. Netrvalo dlouho a já jsem plný těchto myšlenek usnul.
Když jsem se probral, bylo všude kolem mě bílo. Pod prsty jsem cítil důvěrně známou měkkost a načechranost obláčků. Rozhlédl jsem se, ale nikoho jsem neviděl. Nedohlédl jsem na konec toho prostoru. Několik vteřin mi trvalo, než jsem se zorientoval a zjistil, že jsem v nebi. Moje první myšlenka byla plná radosti a zmatku. Takže oni mě přece jenom vzali zpátky?
Když jsem o tom začal přemýšlet víc, tak jsem si vlastně nedokázal vzpomenout, proč jsem si tohle myslet. Kdo by mě měl brát zpátky a proč? Vždyť já jsem byl celou dobu tady...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama