Love letter - 11. část

26. listopadu 2016 v 23:11 | S-chan |  Love Letter
Je tu další dílek povídky! Nebudu vám prozrazovat kolik jich zbývá do konce, ale užijte si ho!



I přes mojí touhu spát mi to dlouho nevydrželo. Tetsu je prostě tyran, takže dělal všechno proto, aby mě probudil. A vrcholem všeho bylo, když mě vystrčil ven a prohlásil, že smrdím.
Tak jsem se odebral o patro níž, abych si mohl dát sprchu. Ta mě pěkně probrala a asi jsem díky ní i trochu vystřízlivěl. Vyčistil jsem si pro jistotu i zuby, aby mě nedonutil jít tam podruhé.
Cestou zptáky jsem se ve tmě málem přerazil na schodech a když jsem jako slon v porcelánu konečně dotančil do jeho pokoje, zjistil jsem, že sedí na posteli, v koutku, kolena má pod bradou a tváří se nešťastně.
Tiše jsem za sebou zavřel a po čtyřech se k němu přikradl.
"Netvař se tak, prosím, nebuď smutný," sedl jsem si k němu a pohladil ho po tváři.
"Vážně? Takže tebe taky zajímá, jak se cítím?" odsekl mi uraženě. Pohled stočil ke straně, aby se na mě nemusel dívat.
"Samozřejmě, že mě to zajímá," políbil jsem ho na tvář. Tetsu mě od sebe odstrčil a schoval obličej v kolenou.
"Tak proč mě tak trápíš?" hlesnul, "Proč mi dáváš naději a potom mě ignoruješ? Děláš ze mě akorát hlupáka," pokračoval, "už nevím, co mám dělat. Snažím se tolik týdnů, abychom mohli být spolu, řekni mi po pravdě - chceš to nebo ne? Děláš si ze mě jenom legraci?" podíval se na mě. Trochu jsem se naštval, protože jestli se někdo měl cítit ublíženě, tak jsem to já, ne? Nevěděl jsem, že si taky dělá starosti. Myslel jsem, že jenom tak proplouvá událostmi bez většího zájmu.
"Nechci tě trápit. Teda, chtěl jsem, trochu, protože jsem vyděšený, a měl jsem pocit, že jsem jediný, kdo si s tím dělá hlavu,"
Tetsu se na mě naštvaně podíval. Cvrnknul mě do čela a ještě víc se zamračil.
"Jak bys mohl být, hm? Spíš mi vysvětli, když to (já nevím) nemyslíš vážně, tak proč jsi mě líbal dneska ráno? Není to už trochu krok přes čáru?"
Polknul jsem a nechal se pohltit svojí vlastní trapností. Uhnul jsem pohledem. Posadil jsem se tak, abych se zády opíral o zeď. Nezbylo mi nic jiného, než mu pomalu vysvětlit to, co jsem vlastně chtěl udělat původně. On vzdychnul a schoval obličej v dlani.
"To se mi snad zdá," víc mi neřeknul. Skoro nekonečně dlouhou dobu jsme oba mlčeli. Já jsem myslel, že mi ještě něco řekne, bude chtít něco vysvětlit nebo tak, ale on ne. Ani se na mě nepodíval. Srdce mi svíral divný pocit. Začal jsem mít strach, že jsem to celé pokazil, ještě než to vůbec začalo. Chtěl jsem ho pohladit po rameni, něco mu říct, ale za několik minut byla atmosféra mezi námi tak těžká, že jsem měl strach nahlas dýchat. Co tohle všechno znamená? Nemyslí tím snad totální konec, že ne? On akorát dál koukal do podlahy, nevypadal, že by měl pro mě ještě měl nějaká slova. Nadechoval jsem se, že mu řeknu, že odcházím, ale nedokázal jsem ze sebe nic dostat. Tak jsem se opatrně zvednul, posbíral svoje věci a odešel. Tiše jsem za sebou zavřel dveře a vkradl se do svého pokoje.
Opřel jsem se o dveře a hodil všechny věci znovu na zem. Srdce mi bušilo potlačovanou panikou. Přece to nemůže jenom tak skončit, že ne?
Rozsvítil jsem a podíval se po pokoji. Postel byla rozházená z denšního rána. Papírky se vzkazy ležely na kupičce na zemi. Když jsem si lehnul, tak na polštáři byla pořád cítit jeho vůně. Praštil jsem do něj pěstí. Přece jsem to nemohl takle zkazit!
Musím něco udělat! Nějak to napravit... Ale jak?
Pohled mi padl na jeho vzkazíky a došlo mi to. Přesunul jsem se za stůl a začal smolit další dopis.

Ahoj (doufám, že ne naposledy)
mám toho tolik, co ti potřebuju říct. Je vtipné, že jsem ze sebe nedokázal dostat v noci vůbec nic.
Poslední dobou jsme trávili tolik času spolu, že mi to začalo připadat přirozené, moc jsem nad tím nedumal. Nad čím jsem přemýšlel, byly moje pocity. Jak se mnou zamává všechno, co uděláš, že mám z toho vztahu strach - prostě jenom jak se cítím já. Promiň. Omlouvám se, že jsem nemyslel víc na tebe. Promiň, že všechno tolik komplikuju. Vím, že zmatkuju, že mám tendence se ve věcech příliš rýpat.
Dneska ve škole jsem měl hrozný strach. Vyděsila mě představa, že budeme spolu, a potom se rozejdeme. Nechci, abys mě opustil jako každá ta holka předtím. Vím, že na mě není nic zajímavého, že nejsem moc pozorný přítel. Nechci tě omrzet.
Bojím se tvojich přátel, toho, že jsi s nimi úplně jiný než se mnou. - Vidíš jak se v tom znovu nimrám?
Promiň, jestli jsem to přehnal. Promiň, že to se mnou není lehké. Doufám, že jsem tě úplně neodradil.
Protože já se bojím těch pocitů, co mám, tak se je snažím ignorovat, schovávat je, nedávat najevo. Pravda ale je, že mi děláš v hlavě šílený zmatek, myslím na tebe každý den, celý jsi pro mě jedno velké pokušení. Když jsi mě políbil, tak jsem měl pocit, že se svět přestal na chvíli otáčet. I přes to, že to byla jenom nehoda, tak neznamená, že to nemělo vůbec žádný význam. Já chci, abys mě políbil znova. Chci se s tebou milovat. Chci být s tebou. I když spolu nejsme, tak tě nemůžu dostat z hlavy. Prostě z tebe šílím.
Je to poprvé, co tyhle city mám. Nevím, jak se k nim postavit. Neumím to. Ale moc si přeju, abys mi dokázal odpustit. Nechci ti ubližovat.

Papír jsem přeložil a vložil do provizorní obálky. Držel jsem jí v ruce a přemýšlel, jak mu to dát. Nakonec jsem toho ale moc nevymyslel, protože bylo kolem druhé ráno a já jsem prostě už nedokázal být déle vzhůru. Usnul jsem na rukách na stole s dopisem položeným vedle.
Ráno jsem na sebe byl pěkně naštvaný. Nejnom, že mě bolela záda a já si připadal jako důchodce, ale třeštila mi hlava. Jako první věc jsem zapil prášek proti bolesti a natankoval se vodou. Převléknul jsem se do pohodlného oblečení a na chvíli se vyděsil, že není sobota. Zkontroloval jsem mobil. Bylo kolem deváté.
Trochu jsem se učesal, aby se neřeklo, a hrdinně jsem vyrazil do pokoje naproti i s dopisem.
Vrazil jsem tam bez klepání, abych ho našel, jak se převlíká. Akorát si natahoval kalhoty. Podíval se na mě se zvláštní směsicí pocitů v očích. Já měl knedlík v krku a prohlížel si ho. Když mu to dám, tak tohle bude člověk, se kterým strávím všechen čas. UVědomil jsem si.
Měl kruhy pod očima, nejspíš se taky moc dobře nevyspal. Nepozdravil mě. Jenom se na mě podíval a natahoval se pro triko. Roztřásly se mi ruce a já udělal dva rychlé kroky k němu. Připlácnul jsem mu dopis na hrudník a zašeptal: "Tady máš,"
Zase jsem rychle vypadnul.
Posadil jsem se na postel a zotavoval se z toho šoku. Byl jako ledovec. Proplétal jsem prsty a různě si dloubal do nehtů. Byl jsem nervózní. Myslel jsem, že si to přečte a vtrhne ke mně do pokoje. Ale ani po delší chvíli nepřišel. Možná si to nepřečetl a prostě to vyhodil? Napadlo mě. Asi jo. Pomalu jsem začal přijímat realitu a počítal minuty než se rozbrečím.
Akorát jsem vstal a začal stlát postel.
Hrozně mě vyděsilo, když jsem uslyšel tiché kroky a potom se kolem mě obtočily cizí ruce. Tetsu pořád svíral ten dopis. Položil si bradu na moje rameno. Cítil jsem, jak zběsile mu buší srdce, ale když jsem se na něj podíval, tak se pořád tvářil nešťastně.
"Je to pravda?" zeptal se. Hladil mě ve vlasech a díval se mi přímo do očí.
"Proč bych ti lhal?" byl jsem nervózní. On se konečně usmál a políbil mě. Pustil dopis na zem a přítáhnul mě k sobě.
"Takže teď už tě můžu líbat jak moc chci?" opřel se čelem o moje.
"V rámci možností, ano," odpověděl jsem. Rozesmál se a znovu mě políbil. Jemně jsem ho od sebe odstrčil.
"Jsi si jistý? Víš, že já všechno kopmlikuju a zmatkuju a nejsem moc dobrý s lidmi a jsem hrozně nudný a brzy tě omrzím," nedal mi šanci to dopovědět, protože mi zakryl pusu rukou. Chvíli jsem něco huhlal, ale on se mi akorát začal smát.
"Přestaň s tím. Všichni máme pochyby. Ale kdybys měl jenom myslet na to, jestli a jak to skončí, tak bychom se nikam nedostali. Žiješ teď a ne v budoucnu, nevíš, co se stane, tak nám to už víc neztěžuj," v jeho hlase byla slyšet drobná výtka.
"Krom toho, jak by mě někdy mohlo přestat bavit škládlit tě? Jak by mě někdy mohlo přestat bavit líbat tě, objímat tě, mazlit se s tebou," pořád držel ruku na mých ústech a zbylých několik slov mi zašeptal do ucha. Jeho hlas byl podmanivý rezonoval mnou a já rychle sundal jeho ruku.
"Dobře, myslím, že už tomu začínám rozumět," řekl jsem směrem do okna.
"To jsem rád," z jeho hlasu bylo jasné, že se smál, "a teď, psal jsi, že mě chceš políbit, že chceš být se mnou, a co bylo to poslední?" po tváři se mu rozlil šibalský úsměv. Odložil dopis na můj stůl a založil si ruce na hrudi.
"Nemám ponětí,"
"Opravdu?" povytáhnul jedno obočí. Zadíval jsem se na něj a sedl si na postel.
"Ano, opravdu. Netlač na pilu, stal se takový kolotoč věcí, už nic dalšího nesnesu," Tetsu chvíli mlčel a potom trochu rozladěně nadhodil: "Copak to pro tebe bude taková novinka? Jak dlouho mě chceš ještě nechat čekat? Jako muž mám svoje potřeby,"
"Nevím, co si o mě myslíš, ale já jsem ještě s nikým nespal," prohlásil jsem, "a ani tuhle noc jsem se moc dobře nevyspal," naznačoval jsem mu, že bych rád spal. Nic neřekl, ale natáhl se na postel vedle mě.
"Tak jsem se kvůli někomu moc nevyspal. Tak si pojďme lehnout," řekl jakoby nic. Přitáhnul si mě do náruče a přehodil přes nás deku. Už jsem na to nic neříkal. Prostě jsem zavřel oči a snažil se užít si to, že je konečně na chíli klid.

-12.část-
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama