Život bez kouzel

27. listopadu 2016 v 21:35 | S-chan |  Týdeník
Tohle je jedno už zapomenutější téma týdne, které tu bylo. Povídku na něj mám schovenou už delší dobu, ale úplně jsem na ni zapomněla, protože jsem ji psala v ruce a ne na počítači :D Tak tady je a doufám, že se bude líbit. Omlouvám se za chyby, nějak mi tu zmatukuje všechno možné. Zlá, zlá moderní technika!



To, že neexistují princezny, draci, hrady v oblacích, kouzelné šperky a zvláštní nadpřirozené bytosti, mi nemusel nikdo vysvětlovat. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem viděl rodiče dávat dárky pod stromeček, po představení Sněhurky v divadle (kam mě naši vzali za vyznamenání ve druhé třídě), jsem viděl celou hereckou skupinu na rohu za divadlem hulit.
Chci tím říct, že jsem nikdy neměl iluze o pohádkách a na kouzla jsem nevěřil. Proto jsem nechápal, jak se mu povedlo mě očarovat. Jak je možné, že jsem někomu propadl tak hluboce, za tak krátký čas.
Všimnul jsem si ho, když jsme postávali na zastávce, kde jsme měli sraz, s novými lidmi z Vejšky. Někdo přehnaně iniciativní zorganizoval tenhle sjezd, protože nás bylo ve třídě pět a půl. Není divu, kdo by se taky chtěl hlásit na archivnictví, že… Měli jsme se vydat na malebnou krkonošskou chatu. Bylo mi to celkem fuk, moc se mi tam jet nechtělo, byla to spíš taková z nouze cnost. Ale když jsem se dozvěděl, že všichni ostatní tam jedou, nechtěl jsem být ten, co kazí partu. Minimálně ne hned ze začátku.
Koutkem oka jsem zpozoroval, že na mě někdo kouká. Otočil jsem se a byl to on. Vyšší než já, hubený, tmavé rovné vlasy střižené na patku. Pamatuju si, že mě napadly dvě věci. Divil jsem se tomu, že to dneska ještě někdo nosí, a že vypadá zatraceně sexy. Usmál se na mě a já mu to nervózně oplatil. Od té chvíle ho můj pohled vždycky sledoval.
Doufal jsem, že patří k nám. Že to není někdo náhodný, kdo čeká na autobus, nebo něčí kámoš. Zkoumal jsem věci, které měl s sebou a zkoušel se odhadnout, kolik mu asi je. Snažil jsem se být hodný a napomínat se, že takovéhle problémy bych si neměl dělat hned na začátku semestru, ale nemohl jsem si pomoct.
Zamyslel jsem se a nevšimnul si, že přijel náš autobus. Kvůli tomu, že jsem se zasnil, jsem nastupoval jako poslední. Děsil jsem se toho, že budu sedět vedle nějakého debila nebo husičky, se kterými si budu muset povídat celou cestu.
Čekalo mě ale příjemné překvapení. Držel mi místo. Znovu se tak kouzelně usmál a kývnul vedle sebe. Poděkoval jsem mu a sedl si. Chvíli jsem si ještě rovnal věci a sundával bundu. Jakmile jsem se konečně uvelebil, tak jsme se představili. Žaludkem mi stoupala nervozita. Připadal jsem si jako patnáctiletý ucho.
Cestou jsme si moc nepovídali. Poslouchali jsme hudbu buď z jeho, nebo mého mobilu a mě zjištění, že máme něco společného, směšně rozbušilo srdce.
Nakonec jsme spolu skončili na pokoji. Neubránil jsem se dětskému úsměvu.
Celý týden mi přišel víc než trochu nudný. Chodili jsme ven, dělali jsme nějaké aktivity, ale i stupidní hry na zapamatování jmen, a já si připadal, jako kdybych byl na adapťáku na střední.
Byla normálka, že se po večerech popíjelo. Poslední večer se to ovšem trochu zvrtlo.
Sešli jsme se všichni na pokoji u jedné slečny, která něco nadšeně vyprávěla a pouštěla do oběhu tři čtyři láhve vodky. Všimnul jsem si hned, že je toho nějak podezřele hodně. A moc se mi do toho nechtělo. Konec konců pít s lidmi, který ani neznám, není moc bezpečný.
Pár lidí rozehrálo hecy, jiní jenom chlastali. Já jsem si sedl ke dveřím na balkonek, protože tam za chvíli bylo nedýchatelno. Pozoroval jsem je a hledal mezi nimi jeho. Přesto, že jsme spolu byli na pokoji, tak se mezi námi nic neudálo. Já jsem nevěděl, jestli kope za stejnej tým, co já, tak jsem měl strach cokoliv zkusit. Zároveň to mezi námi ale neuvěřitelně jiskřilo. Když jsme spolu mluvili, soustředil jsem se hlavně na jeho rty, které byly jako magnet. Potom tu byly ty občasné letmé doteky. Šílel jsem z toho. Bylo to poprvé, co jsem někoho tolik chtěl. Nevím, jestli to bylo správným zafungováním chemie, té jsem nikdy nerozuměl, nebo něčím jiným, ale hlavu mi plnily zvrhlosti kdykoliv jsem se na něj podíval.
Neubránil jsem se úsměvu, když jsem si všimnul, že se vrávoravě zvedl a zamířil za mnou. Sedl si vedle mě a ocenil čerstvý vzduch. Přesvědčil jsem se o tom, že alkohol už musí fungovat, protože jsem si hned všimnul, jak blízko sedí. Dotýkal se mě ramenem i kolenem a celkově se o mě opíral. Snažil jsem se ve svém opilém mozku vyzkoumat, jestli to dělá schválně, nebo je to chlastem.
Po chvilce ticha na mě promluvil. Ptal se na střední, maturitu, holky. Mluvili jsme tiše, ačkoliv nebylo co tajit. Asi jsme prostě jenom nechtěli, aby se do toho rozhovoru přimíchal ještě někdo jiný. Na téma holek jsem toho moc napovídat nemohl. Rychle jsem čapnul projíždějící vodku a džus a poslouchal hlavně jeho.
Z něho vypadlo, že ještě žádnou neměl. Srdce mi poskočilo radostí. Chystal jsem se k odpovědi, když mi jeho ruka přistála na stehně. V mojí hlavě se to už všechno skládalo dohromady až příliš růžově, chtěl jsem být ale realista.
Jeho prsty začaly pozvolna hladit moji nohu a blížily se k rozkroku. Zmlknul jsem a podíval se na něj. Přemýšlel jsem, jestli to z něčeho poznal. Mohl jsem být trochu nápadný, ale přece nemám "gay" napsané na čele, ne? On mi věnoval vyzývavý pohled a olíznul si rty. Dokonale mě tím uhranul. S nádherným úsměvem vstal a decentně nejistým krokem vyšel z pokoje. Já tam ještě zůstal pár vteřin sedět. Čekal jsem, jestli se nevrátí, jestli si třeba jenom neodskočil. Nakonec jsem se zvedl a po několika klopýtnutích jsem se dostal na chodbu. Tam bylo překvapivé ticho. Opíral se o stěnu a ruce měl v kapsách.
"Nepůjdem se projít? Byl tam šílený vzduch," navrhnul. Ani nečekal na moji odpověď a vydal se ke schodům. Mlčky jsem ho následoval. Proplížili jsme se ven. Před chatou jsme dýchali příjemně chladný vzduch, který řezal v nose. Vzal mě nenápadně za ruku. Přešli jsme silnici a vešli do lesa. Zašli jsme jenom kousek, abychom se nezamotali, ale aby nás nebylo vidět.
Tam pustil moji ruku. Opřel jsem se o strom a čekal, co se bude dít. Nemohl jsem se zbavit chlípných myšlenek, které ještě povzbuzoval alkohol. Opatrně přistoupil ke mně. Položil mi ruku na rameno, trochu váhavě. Pozorně sledoval, jestli mi to nebude vadit. Usmál jsem se a užíval si napětí, které mezi námi rostlo. Sjel mi rukou od ramena k dlani a já bez váhání propletl naše prsty. Krátce se usmál. Dalším krokem mě natlačil na strom. Cítil jsem na zádech škrábavou kůru a vnímal vůni lesa. Začal jsem ho šíleně chtít.
Vpletl jsem mu ruku do vlasů. Pořád se na mě jenom díval. Byli jsme si tak blízko, že se naše těla dotýkala, a já se mohl z toho čekání na polibek zbláznit. Přistihl jsem se, že dýchám zhluboka. Potom stačilo, aby si on laškovně skousl spodní ret, a už jsme se líbali. Vytáhl jsem se k němu na špičky, protože byl vyšší. Sjel mi rukou na zadek a přitiskl mě blíž k sobě.
Líbal mě vášnivě a občas mě i hravě kousnul. To mě vzrušovalo skoro až k nepříčetnosti.
"Jak jsi to věděl?" zašeptal jsem, když jsme se odtrhli.
"Nevěděl, doufal," zavrtěl hlavou. Znovu mě začal líbat. Po chvilce sjel na můj krk, kde mě několikrát kousnul. Zavzdychal jsem.
"Chci tě," zašeptal mi a kousnul mě do ucha. Dal jsem mu ruce kolem krku a přitáhnul si ho pro další polibek. Přitisknul se ke mně a já se do polibku usmál.
"To vidím," sjel jsem rukou k jeho poklopci. Následoval mého příkladu. Rozepnul mi kalhoty a začal mě dráždit. Tiše jsem vzdychal a nezůstával pozadu. Horlivě jsem ho líbal. Zbožňoval jsem ten pocit slasti, který mě naplňoval.
Kousek ve mně křičel, že to není možné. Že něco takového nemůžu dělat s člověkem, kterého vůbec neznám, ale můj ty bože, líbal úžasně!
Najednou se ozvala rána tříštícího se skla. Hrozně jsme se lekli. Přestali jsme v našich aktivitách a zmateně se na sebe podívali. Potom se ozval křik. To už nás celkem vyděsilo.
"Neměli bychom se vrátit?" zeptal se mě.
"Radši jo," přikývnul jsem. Poněkud rozpačitě vytáhnul ruku z mých kalhot. Zapnul mě a já udělal to samé. Vymotali jsme se z lesa a v nastalém zmatku se nám podařilo dostat se nenápadně dovnitř.
Na chodbě před pokojem jsme se zastavili. Vpil se mi do rtů a já se mohl přesvědčit, že je pořád vzrušený.
"Pojďme dovnitř, ne?" vzal jsem ho za ruku.
"Takhle je to víc vzrušující," nedal mi možnost cokoliv říct. Začal mi vyhrnovat tričko.
"Kdokoliv nás může vidět," namítnul jsem, když mě začal líbat na hrudi.
"No právě," usmál se. Proti tomu jsem byl bezmocný. Nebránil jsem se, když si přede mě kleknul a rozepínal mi kalhoty. Cuchal jsem mu vlasy, a když mě vzal konečně do úst, tak jsem si určoval tempo. Snažil jsem se vzdychat tiše, ale moc se mi to nedařilo.
Na druhém konci chodby někdo rozrazil dveře. Vyděsil jsem se a začal hmatat po klice. On se pousmál, ale ve své činnosti neustával, právě naopak. Šeptal jsem mu, že se zbláznil, že nás uvidí, ale on v odpověď zapojil od hrátek i svoji druhou ruku. Netrvalo to dlouho a udělal mě. Kombinace jeho úžasné techniky a toho, že nás už za chvilku odhalí, byla pro mé opilé já moc. Potom spěšně vstal a otevřel dveře. Vpadli jsme dovnitř a on rychle zabouchnul. Chtěl jsem mu vynadat, ale ještě jsem neměl šanci vydýchat prožitý orgasmus. Už se na mě zase sápaly jeho ruce, celý svět se se mnou točil.
"Počkej," šeptal jsem pořád dokola.
"Proč?" přerývavě dýchal. Stáhnul si přes hlavu tričko a já si všimnul, jak se mu zvedá hrudník. Byl opravdu hubený a to mě vzrušovalo. Chvíli jsem si ho prohlížel a potom jsem hodil za hlavu, cokoliv co jsem měl v plánu říct. Vrhnul jsem se na něj poháněný novou vlnou chtíče. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsme se nedostali ani do postele.
O nějakou půl hodinku později jsme vedle sebe leželi na podlaze a zhluboka dýchali.
"Myslím, že jsem si odřel kolena," poznamenal. Vyčerpaně jsem se rozesmál.
"Je to tvoje chyba, tak se mi nesměj," plácnul mě do ramene.
"Tak to prr, tys mě svedl jako první," bránil jsem se.
"A kdybych věděl, že to bude takhle dobrý, tak jsem to udělal už na začátku týdne," usmíval se a prohlížel si mě. Já mu zakryl úsměv dlaní.
"Co blázníš?" divil se.
"Proti tomuhle úsměvu jsem úplně bezbranný," stěžoval jsem si.
"Tak toho musím zneužít," začal mi přejíždět rukou po hrudi a nakonec si na mě obkročmo sedl.
"Já už nemůžu," chytil jsem jeho pátravé ruce.
"To se ti jenom zdá," zavrněl mi do ucha.
"Opravdu, už začínám střízlivět," přesvědčoval jsem ho.
"Tak to je zlé," líbal můj krk a přidal další kousance i červené značky.
Samozřejmě, že mě nenechal vydechnout. Tentokrát jsem ho ale přesvědčil, abychom to dělali na posteli.
"Ty jsi prostě úžasný," chválil jsem jeho výkon naprosto vyčerpaný. Alkohol mě už začínal uspávat.
"Taky nejsi k zahození," rýpnul si do mě. Už jsem neměl ani sílu na to si ho dobírat. Prostě jsem zavřel oči a do pár minut jsem usnul.
Ráno jsem se probudil v jeho náruči snad ještě víc zničený než večer. Tělo mě bolelo a hlava mi třeštila. Probudil jsem i svého společníka, protože byl čas na snídani. Nevypadal o moc líp než já. Když mu pohled padl na moje nahé tělo, tak se labužnicky pousmál.
"Co kdybychom nikam nešli?" jeho ruka šmátrala pod peřinou.
"Tak by nás šli budit. Asi bys nechtěl, aby nás viděli?" odtahoval jsem se.
"Proč ne?" pokrčil rameny. Nevěřícně jsem nad tím kroutil hlavou. Vymanil jsem se jeho příjemným dotekům a oblékl se. On po chvíli následoval mého příkladu.
U snídaně jsme se dozvěděli, že se večer dva kluci porvali kvůli jedné slečně. To rozbité okno způsobila židle, co nepřežila jejich bitku. Ta slečna byla uplakaná, protože společně s těma dvěma musela to okno zaplatit a řešit všechny nepříjemnosti kolem toho.
"Taky bys pro mě vyhodil židli oknem?" mrknul jsem na něj.
"Kdyby mi to zajistilo, že tě budu mít na noc jenom pro sebe, tak určitě," odpověděl mi.
Odjezd se kvůli tomuhle trochu protáhl, ale aspoň jsme si stihli zabalit a ještě si odpočinout.
"Tys mě teda utahal," zíval jsem v autobuse cestou nazpátek.
"To bych měl říkat já," usmál se.
"Co dělají kolena?" zeptal jsem se.
"Bolí," přiznal. Položil jsem mu ruku na stehno, jak to udělal on mě večer předtím.
"Tak to příště uděláme tak, abys je nenamáhal," myslel jsem to sice víc jako legraci, ale ukázalo se, že on to vzal vážně.
U autobusu jsme se rozešli. Jel jsem domů vyspat kocovinu a strávit to, co se vlastně stalo. Poprvé jsem se s někým jenom tak vyspal. Vždycky jsem to odsuzoval, ale ukázalo se, že to opravdu může stát za to.

Další schůzku jsme si dali asi o týden později. Vyřizovali jsme poslední zmatky kolem školy a šli si sednout večer na pivo. Bavili jsme se úplně normálně. Respektive spíš jsme se o to snažili. Bylo jasné, že oba dva myslíme jenom na to jedno. Tak jsme to zbytečně neprotahovali a jeli k němu.
Tohle se opakovalo ještě několikrát. Střídali jsme jeho a můj byt a čím dál častěji se stávalo, že jsme u sebe přespávali několik dnů v kuse.
Na konci listopadu, když jsme byli zrovna u mě doma, a začínali jsme řešit první zkouškové, prohodil jenom tak mezi řečí: "Co si myslíš, že mezi námi je?" vzhlédnul jsem od svých poznámek a chvilku studovat pro změnu jeho pohled.
"Proč se na to ptáš tak najednou?" vzal jsem svoji kávu a šel si sednout k němu na pohovku.
"Spíme spolu, normálně se spolu bavíme a skoro spolu už žijeme. Neznamená to, že mezi námi je něco víc?"
"To nejspíš je," přiznal jsem, "tolik jsem nad tím nepřemýšlel. Záleží vlastně na tom?"
"Já nevím. Nechci, aby potom vzniklo nějaké nedorozumění,"
"Jaké nedorozumění by mohlo vzniknout?" škádlil jsem ho.
"Třeba, že by se někdo z nás vyspal s někým jiným," když tohle řekl, tak to bylo jako rána do srdce.
"Vždyť spíme spolu. A myslím, že nám to dost dobře funguje. Proč by to někdo z nás chtěl dělat?" vzal jsem i jeho poznámky, za kterými se schovával, a položil je na stůl.
"Nevím. Jenom jsem si myslel, že by bylo hezké mít v tom jasno," uhnul pohledem. Usmál jsem se a naklonil se k němu.
"Taky tě mám rád," políbil jsem ho. Bylo to poprvé, co jsem měl možnost vidět jeho rozpaky. Chtěl ještě něco namítnout, ale nedal jsem mu příležitost. Zajel jsem mu rukou pod tričko a on se do polibku usmál.
"Chceš to?"
"Že se vůbec ptáš,"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama